Mezi čestnými hosty ze Španělska se na Měsíci autorského čtení v roce 2016 představila také baskická autorka povídek Eider Rodriguez. Vystudovala audiovizuální komunikaci, pracovala v nakladatelství a tato práce ji přivedla ke psaní.

Vydala tři sbírky povídek Eta handik gutxira gaur [Krátce po dnešku] (2004), Haragia [Maso] (2007) a Katu Jendea [Kočičí lidé] (2010), své knihy píše baskicky a sama je překládá do španělštiny. V jednom rozhovoru uvedla, že se během překládání cítila zvláštně: uvědomila si, že její texty se dostanou ke čtenářům, se kterými při psaní nepočítala. A kdyby text vznikal původně ve španělštině, více by se sama cenzurovala. Takovými čtenáři jsou totiž i její rodiče, kteří neumějí baskicky a mohou si její díla přečíst až ve španělštině.

Její knihy prozatím nebyly přeloženy do češtiny. Publiku v Brně přečetla do té chvíle nevydanou povídku. „Nejsem filoložka, překladatelka ani lingvistka. Překládám své vlastní texty volně. Překládání vlastních textů mi slouží jako zrcadlo, mohu v nich opravovat chyby, text do španělštiny maličko vylepšit, nebo vynechat slova navíc,“ pověděla Rodriguez.

A v jakém jazyce tato bilingvní autorka přemýšlí? „Přemýšlím v obrazech nebo v nějakých pocitech. Když se nám zdají sny, ani tam není mnoho textu,“ řekla.

Sto versus 500 let

„Každý jazyk má limity. Výhoda španělštiny je v tom, že je kodifikovaná přes pět set let, má pevně danou gramatiku a velké množství mluvčích. Tradice baskičtiny trvá pouze asi sto let. Chybí jí slovníky z celé řady oblastí. To je výzva pro nás spisovatele ke psaní, můžeme tyto slovníky vytvářet. Omezení mohou být pohnutkami k vytváření nových věcí,“ prohlásila baskická průkopnice.

"Jsem paličatá. Povídka je pro mě ideální žánr, je to pro mě možnost, jak psát různé příběhy. Myslím si, že povídka dovede říct v kondenzované podobě to stejné jako román,“ vyjádřila svůj názor.

Způsob, jak mluvit a myslet

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.