Karel Veselý se narodil v roce 1976 ve Znojmě. Vystudoval anglistiku a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně. Je to hudební publicista a prozaik.
Pracoval jako učitel a překladatel, od roku 2008 je na volné noze. Je autorem nebo spoluautorem publikací ze současnosti a dějin populární hudby a kultury, například Hudba ohně (2010), Planeta Nippon (2017) a Všechny kočky jsou šedé (2020). Napsal romány Bomba Funk (2017) a Kov (2022).
„Metal je víra i zákon,“ stojí v anotaci jeho posledního titulu. „Hlavní hrdina […] podle něj žije, i když svět okolo něj má trochu jiná pravidla. Má se přizpůsobit on, anebo je v pořádku neustupovat a řídit se vlastními pravidly? Jak se dá pohlížet na svět skrze ponurou mlhu bezútěšného black metalu? A může hudba změnit svět?” 

Darkthrone — A Blaze in the Northern Sky (1992) 
Tady to všechno začalo. Agresivní bezbožné kytarové riffy ponořené v záhrobním šumu. Jednou z hlavních inspirací Darkthrone byla mimochodem o rok starší deska Rituál od českých Master’s Hammer.   

Mayhem — De Mysteriis Dom Sathanas (1994) 
Ještě než Mayhem stihli vydat svůj debut, jeden člen se zabil a druhý byl zavražděn třetím, který následně skončil ve vězení. Divoká doba spojená ještě navíc s pálením kostelů zrodila toto brutální album, svatý grál black metalu. 

Burzum — Filosofem (1996) 
Bez ohledu na krajně problematické politické názory Varga Vikernese, jediného člena projektu Burzum, je Filosofem zásadní deskou extrémního metalu. K budování mystické pohřební atmosféry často ani nepotřebuje kytary. 

Emperor — Anthems to the Welkin at Dusk (1997) 
Dost možná vrchol první blackové vlny, artefakt krystalického zla. Precizní produkce a experimentální přístup zrodili dokonalou desku, skvěle vyvažující agresivitu a nihilistickou náladu. 

Ulver — Perdition City (2000) 
Ulver patřili do první blackové vlny a vydali několik klasických desek, na konci devadesátek ale dali sbohem klišé a vydali se vstříc temnému ambientu. Nikdy ale nezradili ponurého ducha svého domovského žánru. 

Marvargr — Likstank (2007) 
Norský noiseový experimentátor Lasse Marhaug a švédský darkambientní umělec Henrik Nordvargr se potkali na desce, která skládá poctu hnilobné éře blackmetalu. Jedna z nejhnusnějších a nejradikálnějších desek, která kdy byla natočená. 

Runhild Gammelsæter — Amplicon (2008) 
Gammelsaeter studovala v zámoří molekulární biologii a propadla metalu. Na své jediné sólové desce Amplicon střídá čisté vokály s těmi záhrobními a do abstraktních metalových ploch zpívá o mystice mikrosvěta. 

Shining — Blackjazz (2010) 
Fúze extrémního metalu a free jazzu? Proč ne! Norští Shining (neplést si se švédskou blackovou kapelou stejného jména) dokázali spojit hudební tradice, které se zdánlivě nikde nepotkávají. Chaos a striktnost. 

Kvelertak — Meir (2013) 
Kvelertak se pohybují někde mezi punkem, black metalem a rock’n’rollem a jejich hudba je větší zábava, než to vypadá na papíře. Druhá deska kapely ze Stavangeru je napěchovaná energií a skvělými riffy. 

Dødheimsgard — Black Medium Current (2023) 
Dødheimsgard byli vždycky tak trochu Pink Floyd black metalu — do extrémního žánru míchali prvky progresivního rocku. Letos se vrátili ve velkém stylu s deskou, která je stejnou měrou bizarní, jako je brutální. 

Karel Veselý na MAČi 
11. 7. od 20.30 — Brno 
12. 7. od 19.00 — Ostrava 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.