Hanne Ørstaviková: Intimita jako horor

Úzkostné ženy, nefunkční rodinné vztahy, neschopnost spojit se s bližními ve chvíli, kdy je to třeba – to jsou hlavní témata, na která se upírá pozornost oceňované norské prozaičky. Hanne Ørstaviková se narodila v roce 1969 a do svého díla umně zapracovává intimní a osobní prožitky i traumata, jako je úmrtí manžela.

Její styl lze označit za minimalistický, získal si čtenáře, o čemž svědčí, že její knihy vyšly ve více než dvaceti světových jazycích. Češi mají k dispozici překlady románů Láska, Ve skutečnosti a Farářka. Právě Láska, zdánlivě prosté dílo, v němž situace jako vstup do neznámého domu či jízda s cizím člověkem hraničí s hororovými scénami, jí zajistil oblibu v Norsku. Od té doby svou kariéru ozdobila řadou norských literárních cen.

Na severu Evropy se čte více než v jiných částech regionu. “Vzhledem k tomu, že jsme poměrně bohaté země, myslím, že toto je jedno vysvětlení, které musíme vzít v úvahu. Ale také je u nás chladněji, takže zůstanete více uvnitř, na teplé pohovce s přikrývkami a čteme si. Protože kdykoli v létě, když je dobré počasí, jsou všichni Norové venku a tolik nečtou – kdybychom neměli zimu, možná by to bylo jiné,” vysvětlila autorka. 

“Pro mě je čtení jako výživa, jako jídlo, existenciální jídlo. Takže cokoli, co cítím, že potřebuji, je dobré si přečíst. Takže to mohou být opravdu velmi odlišné věci. Když jsem začala psát a také než jsem začala psát, jsem hodně četla(...) a v posledních letech čtu čím dál víc filozofii. A také mi někdy připadají biografie velmi zajímavé,” doplnila v jednom rozhovoru. 

“Myslím, že moje psaní je průzkum, nikdy nevím, co napíšu, ale vždy začínám obrázkem. Vždy vím, kde se román odehrává a místo je velmi důležité, protože má energii, atmosféru a samozřejmě velmi konkrétní rysy, protože jsme těla pohybující se v konkrétním světě. Kdyby byla tato místnost úplně jiná, něco by to změnilo.” 

“Dělám si jakýsi modelový svět, kam posílám své postavy a ony pro mě zkoumají tento svět a to, co prožívám. Takže píšu opravdu pro sebe, abych se o věcech dozvěděla,” poznamenala. 

“Jsem můj první čtenář. Píšu pro sebe, píšu - a pak čtu. Píšu to, protože to potřebuji napsat, ale také to píšu, protože to potřebuji číst. Ale pak je tu samozřejmě můj editor. Je to moje první čtenářka a je úžasná. Je brilantní, tak inteligentní, a tak citlivá čtenářka. Má velmi dobrý smysl pro muzikálnost. A ona přesně ví, jakou odpověď dát, abych měla víru a šla dál.” 

Spisovatelka se zamyslela i nad tím, co by podle ní měl dělat mladý, začínající spisovate, aby vynikl. “Nemyslet na vyčnívání. Jen se soustředit. Myslím, že pokud chcete napsat něco dobrého, musíte se soustředit na psaní, soustředit se na to, co chcete říct a říct to. Musíte využít příležitosti, které jsou dané, a samozřejmě příležitosti i vytvářet. Příležitosti pocházejí ze spojení nebo otevření se lidem, ale někdy je důležité chránit i sebe. Opravdu nejsem dobrá na rady mladým, protože nejsem moc dobrá v tom samu sebe propagovat,” uvedla. 

 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.