Překladatelka a prozaička Alena Machoninová se narodila v roce 1980 v Praze. Vystudovala rusistiku a komparatistiku na Univerzitě Karlově. Dlouho žila v Rusku, odkud se vrátila v roce 2023. Věnuje se překladu, literární historii a esejistce.

Její prozaická prvotina, román Hella, se stala Knihou roku v soutěži Magnesia Litera 2024. Tato próza mixuje prvky epistolární, reportážní a esejistické, navazuje na slavný román Jiřího Weila Moskva-hranice a sleduje osud hlavní postavy Heleny Frischerové, která si odseděla dekádu v ruském lágru – a líčí její poválečný „život po životě“.

„Netušila jsem, jaké vášně tady tento přes čtyřicet let starý termín vyvolává,“ říká Machoninová v souvislosti s žánrem autofikce, k němuž se řadí i její oceňovaný románový debut.

„Píšu a publikuju od dob svých studií. Recenze, odborné stati, články, doslovy, sloupky, reportáže a pod. Všechno se to točí kolem literatury, především kolem ruské. A abych o ní mohla psát v českém kontextu, čtenář musí mít možnost si ji přečíst, proto ji překládám. A snad ještě proto, že překlad umožňuje maximálně pozorné čtení, ponor tam, kam se často nedostane ani autor. Překlad je zkrátka jeden z nástrojů filologa,“ vysvětlila na stránkách webu Host 7 dní online.

„Hella není částečná autofikce, je to autofikce. Tento hybridní žánr jsem si na obálku knihy prosadila s odkazem na to, jak se od konce desátých let ustavuje v ruské literatuře, v níž Hella koření spíš než v české,“ řekla autorka.

„A tak spíš než hranice mezi autofikcí a fikcí mě zajímá jiná – hranice mezi autofikcí a autobiografií. Je vůbec možné vyprávět o sobě a nevymýšlet si přitom? Každé psaní se stává fikcí, i když je poskládané z těch sebedůvěryhodnějších dokumentů.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.