Pavel Zajíc: Kdybych se nazval lidumilem, musel bych se stydět

- Poezie - 03. 09. 21

Pavel Zajíc se narodil v roce 1988 v Dačicích. Vystudoval uměnovědná studia Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde i žije.

Vydal sbírku Ona místa (2013), je redaktorem literární revue Weles.

Publikoval poezii v řadě českých literárních časopisů a v ročence Nejlepší české básně 2015. Zpívá bas v mužském sboru Láska opravdivá.

V říjnu roku 2012 se stal laureátem 40. ročníku Literární soutěže Františka Halase, kde zároveň získal Zvláštní cenu Klementa Bochořáka spočívající ve vydání básnické sbírky Ona místa. S Markétou Hájkovou tvoří performačně-uměleckou skupinu Les o sovách.

Je zastoupený v antologiích Nejlepší české básně 2015 a Nejlepší české básně 2019. V roce 2018 vydal v nakladatelství Větrné mlýny sbírku Peníze, inspirovanou jazykem korporátního světa. S ní souvisí též experimentální projekt penize.date. Je autorem literárního podcastu Korektní poezie.

Vedle literatury se věnuje i hudbě, neboť je součástí mužského pěveckého sboru Láska opravdivá a hraje na klarinet v kapele Ťovajz a spol., která mimo jiné zhudebnila poémy brněnského undergroundového básníka Jaroslava Erika Friče.

Na festivale Měsíc autorského čtení vystupoval za jihomoravský tým v pořadu Ostravský přírodopis and hosté z jihu v červenci 2016.

"Tři plus tři básníci. Petr Hruška, Ivan Motýl a Jakub Chrobák z Ostravy. Vít Slíva, Zdeněk Volf a Pavel Zajíc z Brna," avizovali večer pořadatelé literárního maratonu.

Druhá sbírka Pavla Zajíce přišla s autorovými slovy: „Nastává to šťastné období neuvěřitelně přehnané sebeprezentace na sociálních sítích s kterou můžeš nesouhlasit, ale to je tak vše. Promiň,“ uvedl ji na svém Facebooku autor.

Pro Artikl v roce 2016 napsal. „...v dnešní době není jednoduché pracovat obratně s reálnými náklady, nevyhnutelnost velkého evropského konfliktu to samozřejmě může ovlivnit, ale já jsem optimista, je to tak, jsem věčný optimista… kdybych se nazval lidumilem, musel bych se před sebou stydět, ne, to na mě nesedí...“