Alena Zemančíková: Jenže některé věci jsou jako ten divoký vstavač

- Divadlo - 20. 01. 22

Alena Zemančíková se narodila v roce 1955 v Praze, kde vystudovala DAMU, obor dramaturgie. Pracovala v manuálních profesích, později jako lektorka a dramaturgyně v Západočeském divadle v Chebu, redaktorka Českého rozhlasu Plzeň a od roku 2004 je redaktorkou Českého rozhlasu Vltava. Vedle dramaturgie se věnuje i literární a divadelní publicistice a kritice.

Je autorkou několika her, napsala knihu povídek Bez otce (2008), knížku pro děti Mařenka a Čenda (2009), soubor fejetonů Značkování (2012) a román Příběh v řeči nepřímé (2015). „Já v jejím psaní oceňuji, že se nikdy neuchyluje k zjednodušujícímu hodnocení místa, doby ani děje – natož lidí,“ řekla Jaroslava Šiktancová.

„V literární redakci Vltavy se snažím propojovat klasickou literárně redakční práci s postupy dramatu, dokumentu a reportáže ve jménu co nejvyšší autenticity rozhlasového tvaru,“ napsala ve svém profilu pro Český rozhlas spisovatelka. „Vltava uvedla mé rozhlasové hry Byl jest jeden člověk, Odjezd z konce světa a Noc a den.“

„V celém svém pracovním angažmá propojuji literaturu s divadlem a dokumentaristickou prací. Působím ve Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, které se na bázi zapsaného spolku snaží teoreticky i prakticky pořádáním přehlídek a seminářů reflektovat rozhlasovou tvorbu ve všech podobách,“ uvedla.

Na Měsíci autorského čtení v roce 2016 zahájila své autorské čtení slovy. „Literaturu nejen píšu, ale také s ní celý svůj profesní život zacházím. Ne snadno se mi z mé knihy čte, je hodně propletená a vystupuje v ní řada postav a není vyprávěná chronologicky,“ poznamenala.

„Jsem zvyklá číst texty, a to samo čtení pro mě problém není. Takže to zkusím. A možná, jestli to není úplně povinné číst jenom z této knihy, tak já bych začala číst z jiné knihy, jeden fejeton a pak otevřu knihu vydanou u Větrných mlýnů, kterých si za vydávání menšinových literatur evropských velmi vážím,“ pochválila pořadatele festivalu.

„Když člověk něčemu věnuje péči a úsilí, touží i po uznání, chtěl by, aby ta věc byla někde zaznamenaná, aby se o ní vědělo. Jenže některé věci jsou jako ten divoký vstavač. Prostě jen jsou,“ napsala v jednom ze svých četných fejetonů.