Běloruský básník Ales Razanav (ročník 1947) byl v roce 1968 vyloučen z univerzity, protože protestoval proti rusifikaci vysokoškolského vzdělání. Vedle Ryhora Baradulina je nejvýznamnějším běloruským básníkem i průkopníkem moderního stylu a samostatného myšlení.
Vydal přes dvacet sbírek poezie, je také velmi pracovitý překladatel a držitel řady mezinárodních ocenění včetně prestižní Herderovy ceny. Od konce 90. let žil střídavě v Minsku a v zahraničí – Rakousko, Švýcarsko, Německo. V současnosti již žije opět v Bělorusku.
„Je těžké si představit běloruského spisovatele, který by vypadal přirozeně ve vavřínovém věnci. Leda Ales Razanav, který, jak se zdá, se už narodil jako klasik,“ napsala o něm Hanna Kislicynová.
Razanav patří k "prorokům" moderní běloruské poezie. „...ale začít bychom myslím měli Alesem Razanavem. To je náš první postmodernista. V jeho tvorbě jsou přítomny všechny zvláštnosti tohoto směru, třeba asociativnost psaní, spousta literárních aluzí, konstrukce, dekonstrukce a jiné kombinace se starými významy. To všechno u Alese Razanava najdeme. A žáků má dost,“ poznamenal v Hostu literární vědec a spisovatel Pjatr Vasjučenko.
Ales Razanav
Opovrhovaný prorok
Co přicházelo – odešlo, co se slibovalo – chvíli postálo, jako
bílý oblak nad hlavou a pomalu roztálo.
Tolik bylo malých a velkých událostí – ani to nejpodstatnější
nestačilo, tolik bylo setkání – ale všechna už za hranicí času
a ozývající se jak kdy.
„Člověče, snědl jsi svého Boha,“ povídal o Velikonocích
opovrhovaný prorok a ťukal velikonočním červeným vajíčkem
do černého kamene.
Tu mrtvé ožilo.
A tu živé zmrtvělo.
(Překlad: Sjarhej Smatryčenka)
doporučujeme
Komentáře z Facebooku
Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.