Alfonso Zapico: Rozhodl jsem se vyprávět o všem, co neznám

Alfonso Zapico se narodil v roce 1981 a pochází z vesničky Blimea v Asturii ve Španělsku. Vystudoval kresbu a design na univerzitě v Oviedu, na stipendium vyrazil do francouzského města Angoulême, kde i dlouhodoběji zakotvil, protože ve Francii se komiksovému průmyslu daří lépe než ve Španělsku. 

Zapico tvoří grafické romány, se kterými uspěl na trhu. Okouzlil Španělsko první knihou Café Budapest (2008). V titulech Dublinés [Dubliňan] (2011) a La ruta de Joyce [Po stopách Joyce] (2012) se inspiroval zajímavou osobností spisovatele a cestovatele Jamese Joyce. 

Děj jeho dvou grafických románů La balada del norte [Severská balada] (2015) a La balada del norte II (2017) se vztahuje ke španělské historii a hornictví v Asturii. Prozatím žádný nebyl přeložen do češtiny. 

„Mnoho Čechů pocházejících z Moravy přijelo do Asturie za prací v uhelných dolech. Když jsem byl mladší, vídal jsem je ve vesnici. Byli vysocí a hubení, se světlýma očima. Téměř všichni nosili knírek. Vůbec se nepodobali Karlu Poborskému. Vypadali spíš jako zpěváci country.“ 

„Ačkoliv jsou kresby podstatné, nechávám si je na konec. Víc se soustředím na text, jsem scénárista, neustále s sebou nosím několik zápisníků a kdekoliv jsem – doma, na cestě nebo v kavárně – dělám si detailní poznámky všeho, co mě napadne nebo zaujme,“ prohlásil Zapico na besedě po čtení. 

Pro MAČ vytvořil originální text věnovaný evropským městům, která na Měsíci autorského čtení navštívil – tedy Brnu, Ostravě, Košicím, Wroclavi a Lvovu. Nazval to Deník budoucího cestovatele. Přiznal, že Španělé mají o zemích střední Evropy velmi matnou představu: „Nedokážeme je umístit přesně na mapu, víme jen, že máte dobré pivo a fotbalisty,“ poznamenal. 

„Rozhodl jsem se vyprávět o všem, co neznám,“ četl a odhaloval skromné znalosti, které se skládaly do pestrobarevné mozaiky. Text doplnil propracovanými černobílými kresbami oplývajícími obdivuhodnými architektonickými detaily. Tahy jeho kreseb také naznačily smysl pro humor. Diváci je mohli sledovat v projekci na plátně. 

"O Češích nevím téměř nic. V Angoulême jsem se seznámil s českou kreslířkou Lucií Lomovou, původem z Prahy. Darovala mi krabičku sirek s fotografií věže Daliborky," napsal ještě před příjezdem na festival Měsíc autorského čtení a dodal: "Rozhodl jsem se tedy mluvit o zemích, které už brzy navštívím."