„Napřed jsem chtěl být malířem,“ popisuje své umělecké začátky v rozhovoru s Michaelou Rožnovskou při Měsíci autorského čtení 2018 v Ostravě Arnošt Goldflam. Narodil se v roce 1946 v Brně. Nedostudoval medicínu, ale absolvoval činoherní režii na brněnské JAMU.

Věnuje se divadelnímu a filmovému herectví, režijní práci, píše povídky, pohádky, dramatické texty, spolupracuje s televizí a s rozhlasem. Publikoval na dvacet knížek. „Člověk nakonec může tvořit jen z toho materiálu, který má. Těžko přesáhnete svoji zkušenost a svoje znalosti. Rád beru věci, které odpozoruju, které jsem zažil nebo které zažili moji blízcí,“ říká.

Jeho studium medicíny, které ukončil po dvou semestrech, se uskutečnilo v duchu rodinné tradice. O tom, jak se s jeho uměleckou dráhou vyrovnával jeho otec, vypráví kniha povídek Tata a jeho syn. „Myslel si, že se neuživím. Že skončím na šibenici, nebo ve škarpě. To se naštěstí nestalo, a tak se s tím smířil,“ popsal otcovu reakci Českému rozhlasu Goldflam.

„Psát jsem začal v 70. letech, když jsme s HaDivadlem v Prostějově neměli v zásobě texty, které by mě nebo nám hověly, no tak jsem začal pomalu psát, pak jsem to výtvarné umění tedy vyměnil za psaní – no a stalo se mi to jakousi potřebou,“ uvedl v rozhovoru.

Své zkušenosti Arnošt Goldflam rád sděluje mladým, které nabádá, že pro spisovatele je psaní tím nejdůležitějším. „Nezáleží na tom, jestli se to podaří, ale musí se to trénovat, to je jak se sportovci, spisovatel musí psát, i když je to blbý, nepodaří se něco, když nepíše dlouho, trvá to, než se do toho dostane. Takže nevzdávat to a dělat,“ radí autor.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.