Arnošt Goldflam se narodil v roce 1946 v Brně. Patří k pilným autorům festivalu Měsíc autorského čtení. Na něm se prezentuje svými prozaickými texty – vzpomínkami na dětství, vyprávěním rodinných příběhů, povídkami a také svými sny, které se mu vynořují z textů.  

Herec a režisér nedostudoval medicínu v Brně, prošel řadou manuálních zaměstnání, až nakonec absolvoval činoherní režii na brněnské JAMU. Věnuje se divadelnímu a filmovému herectví, režijní práci, píše povídky, pohádky, dramatické texty, spolupracuje s televizí a rozhlasem.  

Zásadní umělecké roky až do počátku devadesátých let prožil Arnošt Goldflam v HaDivadle, o kterém mluvil jako o ostrůvku svobody. Jeho samotného dodnes zajímají osudy jednotlivců a jejich rozporuplnost v současné společnosti, v tramvaji rád poslouchá, o čem se lidé nahlas baví do telefonu anebo mezi sebou, a občas to i zanese do některého svého textu, popsal na stanici Vltava.  

Rád by se také ještě objevil před kamerou. Divadelní scénáře si už sice hůř pamatuje, filmové hraní je mu ale stále ještě po chuti. „Mrzí mě, že jsem dlouho nedostal nabídku na roli v pohádce. Myslím, že bych mohl hrát starého krále nebo nějakého vychovatele,“ přiznal na Vltavě.  

Publikoval na třicet knížek, naposledy Hlavně o mamince (2021). Na otázku „Máte nějakou oblíbenou židovskou anekdotu?“ odpovídá: „Bohatý bankéř sestupuje po širokých schodech, pod kterými klečí žebrák. Když ho bankéř míjí, žebrák natáhne ruku a prosí o almužnu: Prosím vás, už několik dní jsem neměl v ústech. Na to bohatý bankéř odpoví: Pane, člověk se musí nutit!“ 

V knize Tata a jeho syn (2012) říká: „Člověk nakonec může tvořit jen z toho materiálu, který má. Těžko přesáhnete svoji zkušenost a svoje znalosti. Rád beru věci, které odpozoruju, které jsem zažil nebo které zažili moji blízcí."

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.