Ukrajinský novinář, překladatel a spisovatel Artem Čapaj (1981, Kolomyja) patřil mezi první literáty, kteří se postavili se zbraní v ruce ruským agresorům. Studoval na Kyjevsko-mohyljanské akademii. Svou literární dráhu zahájil jako autor cestopisů. První z nich, Avanťura: Praktyčni realiji mandriv po-bidňacki (Dobrodružství: praktické reálie cestování bez halíře, 2008), je věnován cestě do USA a střední Ameriky, druhý, Podorož iz Mamajotoju v pošukach Ukrajiny (Cesta s Mamayotou za Ukrajinou, 2011), vypráví o putování zapadlými kouty Ukrajiny.

V roce 2014 vydal sociálně kritický sci-fi román Červona Zona (Červená zóna, 2014), vlastně také cestopis ze světa, v němž vládnou obří korporace. Napsal také řadu reportáží o konfliktu na východě Ukrajiny, které vydal knižně pod názvem Vojna na tri bukvy (Válka na tři, 2015).

V románu Ponajichaly (Náplava, 2015) se věnuje tématu cest Ukrajinců za prací. Velkou pozornost si získala kniha drobných textů Tato v dekreti (Táta na mateřské, 2016) v níž zachytil zážitky otce na mateřské dovolené. Jeho poslední knihou je sbírka povídek o současné Ukrajině The Ukraine (2018). Jeho knihy se opakovaně dostaly do užšího výběru prestižní ukrajinské literární ceny Kniha roku BBC.

„Abychom milovali nějakou zemi, neměli bychom si ji sami pro sebe přikrášlovat v duši. Musíme ji přijmout takovou, jaká je,“ poznamenal ke knize Ukrajina.

V jednom rozhovoru popsal, jak probíhala proměna spisovatele v bojovníka Artema Čapaje. „O svých předchozích pocitech do detailu moc nemluvíme... Ale jsou lidé, kteří by si sami sebe v armádě nedokázali představit. Nikdy jsme nechtěli být v armádě,“ líčí.

„V mé jednotce je podle mých odhadů třetina lidí dobrovolníků. A polovina jsou lidé, kteří se vrátili ze zahraničí bránit Ukrajinu. Nejdřív jsem si myslel, že je to naše státní propaganda. Jsou tu ti, kteří se vrátili z Finska, České republiky, z Polska a Španělska.“

„Jako autor knihy Ukrajina bych nerad Ukrajince jako celek idealizoval, protože vidím i mnoho nedostatků, které akceptuji. Kdysi jsem byl velmi skeptický k takovým konceptům jako dobro a zlo. Zdálo se mi, že jde o hollywoodské zjednodušení – co se týče filmů, knih. Je třeba uznat, že Ukrajinci nejsou monolitičtí. Jak říká jeden zdejší seržant, který se mimochodem také vrátil z ciziny: Myslel jsem, že takhle pojedou všichni, ale teď vidím, že někdo šel a někdo ne,“ popsal voják a spisovatel.

„Všichni samozřejmě chápou, že Ukrajina teď nebude stejná. Nemyslím si, že v příštích 10, 20, 30 letech na Ukrajině nezůstanou proruští politici. Zdá se mi, že ve společnosti zůstane docela dost lidí, kteří mohou být proruští. Je těžké si to psychologicky představit. Z pohledu jakési psychologické pravdy,“ uvedl Čapaj.

Ukrajina se již stala podle Čapaje legendární. „Jiná věc je, za co teď bojujeme. To je způsob, jakým zůstane ukrajinský lid legendární. Buď to budou legendární lidé rozptýlení po celém světě, nebo to budou legendární lidé, kteří budou žít na své vlastní zemi. Tahle věta se mi moc nelíbí… tak, jak zněla. Nyní se děje něco nevídaného. No, abych byl upřímný, tohle jsme nečekali,“ líčí.

„Nikdy jsem si nemyslel, že někdy skončím v armádě. Před dvaceti lety jsem byl ve vojenské službě a poté jsem si myslel, že už na vojnu nikdy v životě nepůjdu… Rozčiluje mě, když říkají, že armáda by měla být pouze profesionální. Podívejte se na mě. Jaký jsem profesionální voják?“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.