Bergur Ebbi: Vždy budeme potřebovat nějaký fyzický prostor

- Islandský příběh - 13. 10. 22

Stand -up komik, spisovatel, básník, herec, kritik sociálních sítí a právník Bergur Ebbi (Bergur Ebbi Benediktsson) se narodil v roce 1981. Hrál na kytaru a zpíval v kapele The Bomb Palace, píše scénáře a hraje v islandských televizních seriálech. Vystudoval práva na Islandské univerzitě a studoval v kanadském Torontu. V 17 letech se sám vydal do Ruska.

Bergur Ebbi spolupracoval se stand-up skupinou Central Iceland a vydal dvě básnické sbírky Pokojová teplota a Screenshoty. Je jedním z moderátorů podcastu Philae.

„Jsem zmatený ze spousty věcí, snažím se dostat k jádru technologických vylepšení, jejich účelu a dopadu, protože se kolem nás se toho hodně změnilo, aniž bychom si to uvědomili. Dělo se to skrytě a najednou nám to sedí na mozku.“

Snaží se kupříkladu zjistit, zda dokáže modré světlo smartphonů osvětlit temné neznámo kolem. „Náš vztah s technologií je založen na důvěře,“ tvrdí Bergur.

„Nemáme ponětí, kam jdeme, máme zavázané oči a za ruce nás vedou moderní technologie, míříme do neznáma, a dokonce ani ti techničtí guru, všichni ti kluci, kteří hodně mluvili o budoucnosti, to ani netuší. Myslím, že to všichni pořád vymýšlejí za pochodu.“

Podle Ebbiho existují věci, které sociální média člověku neposkytnou. Takzvané parametry komunikace. „To, co v IT chybí, je, že se nespojujeme pouze na intelektuální úrovni, ale také na úrovni emocionální a fyzické. I když je umělá inteligence stále inteligentnější, s emocemi pracuje jen technicky, myslím si, že jí toho hodně chybí. Nemyslím si, že budeme schopni existovat pouze v cloudech, vždy budeme potřebovat nějaký fyzický prostor.“

Covid-19, karanténa, lockdown, home office pravděpodobně zrychlily stěhování do cloudu, říše digitálního připojení a komunikace, kde utichá řeči a přímočarost a produktivita. „Technologie nemá vnitřní hodnotu. Pandemie sice nezměnila náš pohled na svět, ale schůzky přes Skype, hovory v Zoomu atd. způsobily, že abych mohl komunikovat, musím jim rozumět a tak trochu se zařadit. Myslím, že to bude součástí nové reality.“

„Software si ve skutečnosti neuvědomuje, že vytváříme kontext, a považuje to za ztrátu času, což samozřejmě není, je to velmi důležitá součást komunikace,“ říká Bergur.