Bianca Bellová se narodila v Praze v roce 1970. Živí se překlady a tlumočením. V roce 2009 jí vyšla prvotina Sentimentální román (nové vydání 2018). Následovaly knihy Mrtvý muž (2011) a Celý den se nic nestane (2013). Za román Jezero (2016) získala cenu Magnesia Litera v kategorii Kniha roku, Cenu Evropské unie za literaturu a cenu EBRD Literature Prize - práva na jeho vydání byla prodána do více než dvaceti zemí.

V roce 2019 jí vyšel román Mona, za který obdržela cenu Česká kniha. V dalších letech vydala sbírku povídek Tyhle fragmenty (2021), román Ostrov (2022) a sbírku povídek Transfer (2023). Její nejnovější knihou je román Neviditelný muž (2024).

Sbírka povídek s názvem Tyhle fragmenty (Host) podle vydavatelů spojuje starší a již vydané povídky s úplně novými texty a jejím hlavním tématem je život tady a teď. Povídky do ní vybírala Klára Fleyberková. Spojují je hlavně zlomové okamžiky, na první pohled možná nepatrné, které však dokážou lidem proměnit životy a prozradí jejich pravé charaktery.

„Je to třeba, když starý profesor zapomene na vlakovém peronu svůj kufr. Nebo když děti najdou na pláži mrtvou chobotnici. Resuscitace utonulé. Přeslechnutí, které způsobí události, jež můžeme jen odhadovat,“ popsala autorka své povídky.

Povídky z knihy Tyhle fragmenty nabízejí průřez povídkovou tvorbou autorky za poslední desetiletí. „Jejich psaní vyžaduje maximální soustředění od startu až do cíle. Ostatně i Jorge Luis Borges, jeden z největších spisovatelů dvacátého století, považoval povídku za královskou disciplínu, zatímco romány mu připadaly příliš rozbředlé. Pro mě je psaní povídek řemeslem, zatímco u delších textů se musím chtě nechtě ponořit do vlastních útrob, i když mi to třeba způsobuje velkou nepohodu a někdy až bolest. Je-li povídkářství tesařinou, pak psaní románů je pro mě uměleckým řezbářstvím,“ vysvětlila Bellová.

Bianca Bellová se účastnila i projektu Spisovatelé do knihoven. „Popravdě to moc ráda nemám, frustrují mě poruchy komunikace a nedorozumění, které tato setkání často provázejí. Pro člověka, který váží význam každého slova, bývají přibližnost a zkreslení významů a vět docela traumatické. Na druhou stranu jsou lidé, kteří říkají, že literatura je jediná hezká věc, která jim zůstala, když nemohou chodit na výstavy, koncerty či do divadla. Pokud to tedy jedinému člověku udělá lépe, ráda budu v online světě účinkovat i nadále. Musíme to tady společně nějak přečkat a vzájemně se podpírat,“ poznamenala Bellová.

Bianca Bellová doposud vydala devět knih. Poslední je Neviditelný muž (Host, 2024), který je vlastně autorčinou prvotinou. „Vychází z rukopisu, který jsem měla v šuplíku a nikdy nevyšel. Je to moje prvotina, ke které jsem se po letech vrátila a čerpala z ní,“ řekla spisovatelka Českému rozhlasu.

„Román začíná větou: ,Nikdy se nehrabej v minulosti vlastní rodiny a neotevírej staré dopisy.‘ Přesně to hlavní hrdinka udělá. Dozví se spoustu věcí, které by raději nevěděla, ale zároveň je to očistný proces,“ líčí Bellová.

 „V mnoha textech mi vždy vykrystalizuje postava nějaké archetypální babičky, která už má odžito, formuje své okolí, ale zároveň je schopná ho zahrnout láskou i obětováním. Je to věnované ženám, které tkají předivo světa.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.