Bianca Bellová se narodila v roce 1970 v Praze. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou. Pracuje jako překladatelka a tlumočnice. Napsala prózy: Sentimentální román (2009), Mrtvý muž (2011), Celý den se nic nestane (2013) a Jezero (2016). Za Jezero získala cenu Magnesii Literuru v kategorii Kniha roku a Cenu Evropské unie za literaturu.

„Jezerem obohatila Bellová českou literaturu o krutou dystopii, jednu z nejpozoruhodnějších knih posledních let. O krutý příběh o osudu, který lidé připravili přírodě i sobě navzájem. O osudu, kterému vlastně nikdo ani nehodlá vzdorovat,“ napsala o knize Alena Slezáková.

V brněnském nakladatelství Host vyšla její kniha Mona. Čtenářům nabídla tíživou atmosféru příběhu, který se odehrává na troskách starého světa.

„Na hřebeni kopce se proti slunci vlní tráva a mezi jejími stébly vidí Mona siluetu. Je to hřbet a rohy volka. Podél volka zlehka poskakuje drobná postava s prutem, je to překvapivé, že v takové výhni má někdo sílu skákat, je překvapivé, že se v takovém horku hýbou stébla trávy. Kde je vítr, aby s nimi pohyboval? A kdo je ta poskakující postava?“ začíná její román.

Po několika románech vydala – také v Hostu – v roce 2023 povídkovou knihu Transfer. „Transfer vzni­kl úpl­ně neplá­no­va­ně, je to tako­vý levo­bo­ček. Del­ší dobu v hla­vě nosím roz­sáh­lej­ší text, asi román, kte­rý je ale pořád v gesta­ci, pro­to­že jsem zatím nemě­la čas se mu pořád­ně věno­vat. V jed­nom oka­mži­ku mě ze zálo­hy pře­padly ty čty­ři posta­vy a zce­la neče­ka­ně se mi vme­ze­ři­ly do tvůr­čích plá­nů. A najed­nou z nich byl vcel­ku kom­pakt­ní text, redak­ce se uja­la Klá­ra Fley­ber­ko­vá a celé to tra­dič­ně posu­nu­la o ligu výš. Řek­la bych, že Transfer vzni­kl ze všech mých del­ších věcí asi nej­spon­tán­ně­ji a psal se sám, mys­lím, že mi netr­val déle než měsíc,“ prozradila v hostovské Kavárně spisovatelka.

V reakci na své překlady do mnoha světových jazyků se autorka v časopise Host svěřila: „Je zvláštní slyšet svůj vlastní text číst v jazyce, kterému nerozumíte…“

Bellová je poměrné rázná osobnost. Ze spisovatelství nedělá vědu. „Jakmile je text hotový, je to pro mě mrtvá věc a nastává čas se posunout dál. Zapomínám podrobnosti děje i jména hlavních postav (což bývá občas při besedách se čtenáři problém),“ vysvětlila.

Mediální sláva, která k její tvorbě patří, spisovatelce nečiní nijaké potíže. „Nechci se k ničemu vyjadřovat, i když občas mi připadá, že se to ode mne očekává. Oslovují mě zcela neznámí lidé a chtějí po mně odpovědi na otázky, které jim neumím dát… Dotazy na mé politické přesvědčení či volbu prezidenta, které dostávám z médií, ani nepočítám.“ říká a dodává: „Pro ty případy bych ráda upozornila čtenáře, že v každém rozhovoru odpovídám minimálně na jednu otázku mystifikací.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.