Podat zprávu o knihách spisovatele a nakladatele Bohuslava Vaňka-Úvalského (*1970 v Praze) je ošidný úkol. Autor vytváří remaky svých kruciálních prací – román Poslední bourbon během dvaadvaceti let vyšel ve čtyřech verzích, ba dokonce i od jiných spisovatelů.

Názory, zda je to ku prospěchu čili nic, se různí, ba i na facky může při takové diskusi lecky dojít.

„Jsem autor, píšu si, ci chci!“ Ačkoli je Vaněk-Úvalský svým naturelem humorista, nad jeho dílem se vznáší jakýsi voor, temnota, která je záhadou.

„Vaněk-Úvalský měl vždycky jedinečný styl i jazyk, otvíral aktuální témata, byl zábavný a vtipný. A mnohdy docela předvídavý. V Posledním bourbonu (1996) vykreslil, jak si jednoho dne ekonomický liberalismus podá tuzemský knižní trh, jak bude euforie ze svobody ukřižovaná brutálním diktátem užitku,“ napsal o něm Radim Kopáč.

„Pokud měl kolem roku 2000 Michal Viewegh v Česku konkurenci, byl to Bohuslav Vaněk-Úvalský. Jenže pak se něco pokazilo a Vaněk-Úvalský šel z kola ven. Podal o tom zevrubnou zprávu v knížce Jak nevydat bestseller (2018), kterou opatřil návodným podtitulem ‚mapa výsměšných náhod‘,“ dodal kritik a popularizátor literatury.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.