Borut Golob: Lidstvo se v dějinách vždycky zabíjelo pouze kvůli stylu

- - 18. 12. 24

Slovinský spisovatel Borut Golob se narodil v roce 1973 a vyrostl v proletářské čtvrti města Kranj, kde ho vychovávala babička. Studoval německý a ruský jazyk, nakonec absolvoval žurnalistiku. Působil jako rozhlasový redaktor v Lublani.

V roce 2009 vydal románovou prvotinu Smreka bukev lipa křiž (Smrk buk lípa kříž), následovanou v roce 2012 románem Raclette. Ten první je burleskním popisem sociálního kontextu současného Slovinska, druhý román je univerzálnější a přichází s tvrdou kritikou ideologie nahlížené skrz poslední den jednoho partnerského vztahu. „Nikdy jsem nebyl bohém. Jsem puritánský pořádkumilovný psychopat,“ říká o sobě autor.

Pokud by si mohl vybrat jednu mrtvou osobnost, kterou by mohl vrátit do života, byl by to Voltaire. „Zaplatil bych mu pití a zeptal se ho, co si myslí o Moliérovi,“ vysvětlil v jednom rozhovoru.

„Babička byla fanatická komunistka, která se postarala o mé správné vychování i základní pravdu života, kde bylo také to, že Bůh není, protože ho dosud nebylo vidět. Když mi musela vysvětlit, co je to básník, řekla, že je to takový člověk, který chodí s rukama na zádech…“ vzpomínal na dětství.

Médiím prozradil i svůj osobitý pohled na lásku. „Rád bych řekl, že intimní vztahy jsou vždy politické vztahy. Zamilovat se na několik týdnů, možná měsíců. Když skončí ta počáteční láska, začíná něco, co konečně určuje povahu vztahu, a je to téma čistě politických vztahů.“

Autor má specifický návod, jak se uživit. „Mám kupu různých zaměstnání, která nejsou nutně vázaná na moje vzdělání. Vykonávám různé práce, které mi umožňují přežít. Velmi jednoduše,“ příznal v rozhovoru, který s ním vedla Patricije Maličev v roce 2017.

„Styl určuje náš život, obsah je konstanta. Lidstvo se v dějinách vždycky zabíjelo pouze kvůli stylu, tedy jakési interpretaci obsahu. Formálnost by se neměla podceňovat. Vezměme si za příklad texty, v nichž se mluví o lásce: antické, starozákonní, trubadúrskou lyriku, nebo avantgardu minulého století. Všude se mluví o tomtéž, ale úplně jinými způsoby. Způsob, jak něco řekneš, je rozdíl, který vyvolá odezvu. Teprve styl je identita. Příběhy jsou samy o sobě velmi jednoduché, konstantní a stejné pro všechny,“ uvedl například v tomtéž rozhovoru.