Bragi Ólafsson se narodil v Reykjavíku a proslavil se nejvíce díky hře na baskytaru ve skupině The Sugarcubes, v níž začínala sbírat slávu i fenomenální Islanďanka Björk. Když s kapelou natočil třetí album a díky turné objel svět, přestal se hudbě věnovat a začal psát. 

Je autorem několika knih poezie a povídek a čtyř románů. Time Off byl v roce 1999 nominován na Cenu islandské literatury (stejně jako The Pets - Psí mazlíčci), a Party Games, za které Bragi obdržel kulturní cenu DV v roce 2004. Jeho další román Ambassador (2009) se dostal do finále Ceny Severské literatury za rok 2008 a obdržel Cenu islandských knihkupců jako nejlepší román roku. Napsal také několik scénářů. 

Než Ólafsson s přáteli založil The Sugarcubes, vznikla společnost Bad Taste. Sugarcubes vznikli vlastně proto, abychom měli z čeho financovat toto vydavatelství, což se pak dělo pět nebo šest let. Bad Taste je přední nezávislou nahrávací společností na Islandu, ačkoli jsme z toho nikdy neviděli žádné peníze, jen jsme o hodně přišli. (Před dvěma lety se The Sugarcubes dali opět dohromady, aby zachránili Bad Taste před bankrotem, což se jim podařilo.) Vydáváme nejen populární hudbu, ale také moderní islandskou hudbu a jazz a historické nahrávky. Vydáme také knihy. Moje první kniha poezie vyšla v nakladatelství Bad Taste v roce 1986 a před dvěma lety jsem zahájil sérii malých knížek nazvaných Brožury špatné chuti, obsahující poezii, překladovou i originální prózu.” 

“Mými prvními literárními idoly byli básníci, takže se zdálo, že chci psát jen poezii. První texty jsem napsal, když mi bylo 13 nebo 14 let. Básníci, které jsem četl, byli většinou islandští a jejich prostřednictvím a také díky překladům evropských a amerických básníků jsem se dostal do kontaktu s „cizí“ literaturou a začal objevovat třeba modernismus. Spisovatel, který mě pravděpodobně nejvíc ovlivnil, je Harold Pinter. Ale protože jsem věděl, že nikdy nebudu schopen psát hry tak dobré, jako jsou ty jeho, rozhodl jsem se soustředit na poezii, a nakonec i na prózu. Napsal jsem však i několik rozhlasových her. Poté, co jsem vydal první román, jsem přestal psát poezii," popsal v jednom rozhovoru. 

Při psaní jednoho románu autor zkoušel napsat dokonce tři různé konce. “Ale vždy jsem měl pocit, že zrazuji sebe i příběh tím, že ho nenechám skončit. Myslím, že je dobré, když konec knihy dává čtenáři možnost, aby se sám rozhodl, co se v příběhu dělo a co se stane, až si přečte poslední stránku.” 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.