Bragi Ólafsson se v Evropě proslavil díky kapele Sugarcubes, kde na sebe poprvé upozornila hlavně originální islandská zpěvačka Björk. Skupina dobyla hitparády v Evropě a ve Spojených Státech, vydala tři alba, hlavně však ze svých hudebních honorářů dokázali její členové financovat  vydavatelství Smekkleysa (Nevkus), které vzniklo dávno před vznikem skupiny a funguje dodnes. Původně chtěli vydávat knihy a hudbu pro islandské publikum a zároveň zastřešit vydávání vlastních titulů. 

Příběh baskytaristy Bragiho Ólafssona a Sugarcubes prorazil cestu islandské kultuře na světovou scénu. Nicméně jeden z pionýrů islandského rock and rollu a nezávislé literatury si to nemyslí. “Nejsem si jist, jestli jsem ikona, ale je to vtipné, protože jsem nehrál celou věčnost a lidé si mě stále pamatují jako muzikanta. Na hlavní ulici v Reykjavíku je punkové muzeum v prostorách starých veřejných toalet, kde je také fotografie Sugarcubes, kterou je vidět přímo z ulice. Když mě někdo přijede navštívit na Island, tak mi říká, že mě viděl na té fotce. Ano, proto mi to přijde vtipné,” řek v rozhovoru slovenskému Denníku N.  

Po konci Sugarcubes, kdy už Björk nechtěla dělat rockovou hudbu a skupina se v dobrém rozešla, se Bragi vrhl na literaturu. “Neměl jsem rád práci ve studiu, je tam hodně prázdného času. Chtěl jsem víc psát a být samým sebou.” 

“Během hudební kariéry jsem vydal dvě knihy. První vyšla v našem Smekkleysa jako jeho druhá publikace. Nejprve vyšla pohlednice při příležitosti návštěvy Reagana a Gorbačova v Reykjavíku v roce 1986 a prodávala se tak dobře, že jsme z peněz z prodeje této pohlednice mohli zaplatit nahrávání našeho prvního singlu Birthday.” 

Bragi je umělec kalibru 80. a 90. Let. Není na sociálních sítích. “Mně internet moc nepomohl. Dokonce ho moc nepoužívám, nejsem na Facebooku, před pár lety jsem psal blog, a to mě bavilo. Líbilo se mi, že můžu vyjádřit své názory, ale nakonec mi to zabíralo spoustu času, protože jsem potřeboval veškerý čas věnovat psaní knih.”  

Bragi zrovna píše novou knihu. “Píši román, který mám předat v srpnu a na pulty se dostane v říjnu. Tentokrát to nebude obsáhlá kniha, měl jsem tvořivý blok, nedokázal jsem pokračovat, cítil jsem se velmi depresivně a byl jsem nešťastný ze všeho, na čem jsem dělal, proto jsem vyhledal psychologa, který mi předepsal léky. Když jsem je začal užívat, měl jsem čistou hlavu, a byl jsem šťastný. Když píšu, musím být šťastný.” 

“Napsal jsem několik básnických sbírek, povídek, ale necítil jsem se na to, že jednou napíšu román. To přišlo až časem, byla to náhoda, teď když nad tím přemýšlím, můj život je jedna celá velká náhoda. Požádali mě, abych na jedno čtení v Reykjavíku napsal text o letu. Začal jsem psát o chlapovi, který pracoval jako pošťák a nikdy si nevybral dovolenou. Vůbec nevěděl, jak se chodí na dovolenou. Jednoho dne byl donucen vzít si tři měsíce volna, což byla pro něj velká komplikace. Tím začíná celý příběh. Nevím, jak se to stalo, ale zjistil jsem, že dokážu napsat román.” 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.