Básník a prozaik Bragi Páll Sigurðsson se narodil v rybářské vesnici Stykkishólmur na severozápadě Islandu. Studoval tvůrčí psaní na Islandské univerzitě v Reykjavíku. 

Ve svém prozaickém debutu, románu Austur (2019, Východ), nabídl příběh dobře zaopatřeného třicátníka, kterému se postupně převrátí život vzhůru nohama a on z města utíká – nejdřív na moře a pak na venkov. Hrdinova cesta prostorem se zároveň stává cestováním v čase, nazpátek do historie ostrova a k jeho tradicím.  

Zápletka Sigurðssonova posledního románu, Arnaldur Indriðason deyr (2021, Arnaldur Indriðason umírá), vychází ze situace, kdy je titulní postava, pojmenovaná po slavném islandském detektivkáři, zavražděna. Podezření padá na neúspěšného spisovatelského kolegu. 

„Jako spisovatel si připadám nepoctivě, pokud nepracuju s tím, co prožívám, co si myslím, co se v mém životě odehrává,“ říká autor a přiznává, že s hlavním podezřelým svého románu má hodně společného. 

Některé své postavy v románech vykreslil částečně podle sebe na prahu své divoké dospělosti, před léčebnou terapií, kterou musel podstoupit. 

Bragiho otec a rybář Sigurður Páll Jónsson, je bývalý poslanec, a stále žije v Stykkishól, takže tam Bragi tráví hodně času. 

Bragi hrál na tubu ve školní kapele a je hudebně velmi nadaný, ale chtěl poslouchat jen hardcore a vyplazovat jazyk. Pak objevil hudbu, kterou rád poslouchal, ale nikdo ji neznal. „V letech 1998 až 2001 nebyl heavy metal a poslouchání rapu v módě,“ říká Bragi. 

Po základní škole odešel Bragi Páll do Menntaskólan v Reykjavíku a odtud do Fjölbrautskólan v Breiðholtu. Nevěděl, co chce v životě dělat, ale věděl, že se chce bavit. Bavil se tak dlouho, až to přestalo být zábavné. „Na základní škole mi to šlo, ale na střední se člověk musí učit a trvalo mi dlouho, než jsem to přijal a přiznal. Plácal jsem se mezi školami, ale učil jsem se jen setkáváním s lidmi, kteří jsou stále jako moji přátelé, ne z knih. Jak říká staré přísloví, cesta utrpení vede do paláce moudrost,“ líčí Bragi. 

Páll Bragi se později stal spisovatelem. Již v mládí začal psát příběhy, které byly inspirovány knihami Þorgríma Þráinssona, jako je Lalla ljóstaur, a vzal je učiteli na základní škole, který jeho příběhy předčítal třídě.  

Pak si vedl blog, psal deníky a básně a účastnil se středoškolské soutěže. Po střední škole se přihlásil do kurzu psaní na Islandské univerzitě.  

Proces psaní podle něho komplikuje to, že neexistuje návod, jak se stát dobrým spisovatelem, stačí jen praxe. „Jiní islandští spisovatelé jsou začátečníkům ochotni pomoci, ale sami museli projít slzavým údolím, aby se dostali do tvůrčího procesu. Nemyslím si, že si lidé uvědomují, jak je vyčerpávající trávit tisíce hodin psaním absolutních kravin, které vyhodíte a nikoho zvlášť nebaví."   

Nejnovější román, Arnaldur Indriðason umírá, sklidil úspěch. Autor popisuje knihu jako výsměch společnosti a známým jedincům. Vznikl za krátkou dobu, což má podle Bragiho své výhody i nevýhody. „Výhodou je, že si při psaní mohu lépe zarámovat situaci, ve které se nacházím,“ říká. 

"Auster je tripartitní a mnohovrstevný, odehrává se na třech různých místech po dlouhou dobu, ale tato kniha je spíše thrash metal."

___________________________________________________________

Podpořeno z Fondů EHP a Norska
v rámci programu Kultura (www.fondyehp.cz/kultura),
název projektu Měsíc autorského čtení, čestný host Island.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.