Carme Riera: Stát, který má více jazyků, je bohatší

- Španělská čítanka - 17. 12. 24

Cyklus Španělská literatura, který v produkci Větrných mlýnů odvysílaly Česká televize, Telewizja Polska, Rozhlas a televízia Slovenska v roce 2017, režíroval Daniel Dluhý. Ten během 17. ročníku literárního festivalu Měsíc autorského čtení natočil portrét první dámy španělské literatury jménem Carme Riera.

Tato spisovatelka, esejistka, scenáristka a literární kritička se narodila v roce 1948 v Palmě na Mallorce. V 60. letech se při studiích literatury v Barceloně zapojila do probouzejícího se feministického hnutí, vystupovala proti válečnému konfliktu ve Vietnamu, frankistickému režimu, ovlivnily ji myšlenky francouzských studentských bouří.

Do literatury vstoupila sedmadvacetiletá sbírkou povídek Te deix, amor, la mar com a penyora (Do zástavy ti dám moře, lásko, 1975). Následovala víc než dvacítka dalších titulů: románů, povídkových souborů, knížek pro děti, odborných publikací.

Důležité místo v její tvorbě zaujímají historické romány: Dins del darrer blau (V nejzazší modři, 1994), Cap al cel obert (K otevřenému nebi, 2000) nebo La meitat de l'ànima (Polovina diše, 2004). „Píšu, abych uchovala příběhy, které mi vyprávěla moje babička, abych svedla čtenáře a abych plašila smrt,“ prozradila mimo jiné autorka.

Již jako dvanáctiletá psala španělsky první básničky a kratší povídky; katalánsky začala psát na doporučení své učitelky Ainy Moll na střední škole v Palmě. „Stále říkám, že stát, který má více jazyků, je bohatší než monolingvální země. A proto zastávám názor, že je velmi důležité všechny tyto jazyky zachovat,“ poznamenala v jednom rozhovoru.

V roce 1995 se stala profesorkou španělské literatury, studuje literaturu 16. a 17. století a spisovatele jako je José Goytisolo, Jaime Gil de Biedma, Carlos Barral a jejich básnická tvorba. I díky akademické dráze se jako osmá žena v historii stala roku 2012 členkou Španělské královské akademie (RAE).

V literárním světě prorazila hned svou prvotinou Te deix, amor, la mar com a penyora (1975), z níž se stal skutečný bestseller katalánské literatury. Carme Riera je velmi populární: seznam jejích literárních cen je velmi dlouhý a dostala řadu vyznamenání. Má tedy své pevné místo v katalánské i španělské literatuře, protože knihy píše v katalánštině a pak je i sama překládá do španělštiny. Akademické práce a eseje, zato publikuje výhradně ve španělštině. Její tvorba je ovlivněna dávnými mallorskými příběhy, které slýchávala od své babičky, určitými literárními vzory jí byly i spisovatelky jako Caterina Albert, Mercè Rodoreda či Virginia Woolf.

Spisovatelka nesnáší smajlíky a lenost v používání jazyka. „Je jisté, že svět techniky, který vše ovlivňuje, používá angličtinu, a to je problém. Je pravda, že angličtina má velmi krátká slova, jako je třeba selfie. Nemusíme pak říkat, že si uděláme autoportrét…“ líčí.