Literát Cosmin Perţa se narodil v roce 1982 ve Vişeu de Sus (oblast Maramureš) a je ředitelem nakladatelství Tracus Arte. Vystudoval filologii v Kluži, doktorskou práci s názvem Fantastično ve východoevropské literatuře obhájil v Bukurešti.

Ve dvaceti letech debutoval sbírkou Zorovavel, následovaly další čtyři knihy veršů. Napsal a vydal i povídkové knihy a romány – humoristicky laděný fantasy příběh Întâmplări la marginea lumii (Příhody na okraji světa), nebo oceňovaný román Teofil şi câinele de lemn (Teofil a dřevěný pes).

Píše eseje, literární kritiky i divadelní hry. Ve svých textech často vyjadřuje znepokojení nad stavem současného světa a využívá kontrastů: snoubí vysoké s nízkým, něhu s prudkostí či barokní vyumělkovanost s věcností elektronických zpráv. „Absurdno nás zavaluje, pohlcuje, drtí, / Normalita je bezobsažné slovo, / pobloudili jsme. Všechno je nejisté. // Jsme sofistikovaní, ironičtí, povýšení, / jsme příliš post-cokoli pro všechno, co je etické, pro život vůbec.“

„Před sbírkou Zorovavel jsem hodil do ohně dva svazky poezie a román,“ napsal v zamyšlení na téma literárního debutu. „Poté následovaly reakce zavedených kritiků a generačních kolegů, glosy a recenze, bylo jich mnoho, mnohem víc, než jsem si představoval a doufal. V následujích dvou letech jsem téměř v každém baru v Kluži, do kterého jsem vstoupil, narazil na někoho, kdo četl moji knihu. Byl to hrozný pocit. A za tu dobu jsem dostal spoustu nápojů zdarma.“

„Po nějaké době se mé psaní začalo vyvíjet, experimentoval jsem, měl jsem jiné představy o literatuře a Zorovavel v tom zaostával. Začínalo se mi zdát, že je to slabá kniha, byl jsem trochu v rozpacích,“ přiznal autor.

Cosmin Perța v médiích často přiznává: „Nemohu psát jen realisticky.“ Každý umělec je totiž podle něho „produktem kontextu a často jsou obsese nebo vize, které dávají osobitost a originalitu uměleckému přístupu, produktem tohoto formativního kontextu filtrovaného přes vlastní citlivost“.

„Vždycky jsem se zajímal o vytváření dojmu realismu a pak tento realismus zevnitř podkopával. Literatura je umělecký akt, proto není ‚skutečná‘, žonglujeme s pojmy jako pravdivost, věrohodnost, abychom přesvědčili čtenáře, že jde o autentickou, uvěřitelnou zkušenost, ale nikdy nejde o to reprodukovat realitu v měřítku 1 : 1, protože to je nemožné,“ řekl v jednom rozhovoru.

„Nejsem schopen psát pouze „realisticky“, připadalo by mi to nudné, raději bych žil, než psal nebo četl, kdyby mi fiktivní svět nepřinesl nic víc než svět konkrétní.“

V roce 2024 mu vyšla kniha Teofilova trilogie, která spojuje všechny jeho fantastické romány. „V poslední době se mnohem více zajímám o sociální aspekty psaní, o společnost jako celek, o mentality, o psychologické, teologické, ideologické, ekonomické, politické mechanismy, které řídí lidské projevy a činy. To samozřejmě znamená změnu perspektivy a tématu. Jiný svět a jiné postavy se mi nyní zdají relevantní, velmi odlišné od těch například v Teofilově trilogii. A cítil jsem potřebu shromáždit tuto trilogii do jediné knihy právě proto, abych označil přechod, obsahuje svět, do kterého už nemám přístup, ale zůstal otevřený čtenářům.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.