Dan Coman: Láska je podivný zvyk kdykoli, v jakémkoli věku

- Rumunská čítanka - 22. 04. 21

Básník, prozaik a učitel Dan Coman se narodil v roce 1975 do rodiny popa a vyrůstal na faře, hrál si na hřbitově. Žije v sedmihradské Bystřici a učí na střední podnikatelské škole. Píše brzy ráno, když všichni ještě spí, k tomu potřebuje kávu, cigarety, linkované školní sešity a černou propisku.

Říká o sobě, že není ani básník, ani prozaik: „Moje romány vlastně nejsou prózami a moje sbírky neobsahují básně. Píšu knihy jako monolitické stavby, jsou vyrobené z jednoho kusu.“

Debutoval v osmadvaceti letech sbírkou poezie anul cârtiţei galbene (rok žlutého krtka), která získala několik ocenění za debut, následovaly další tři básnické knihy, plus dvě antologie vlastní poezie a k tomu tři romány. Jeho texty jsou zastoupeny v různých antologiích v Rumunsku, Švédsku, Francii, USA, Srbsku, Maďarsku, Slovinsku, Kanadě.

Říká, že prózu začal psát, protože najednou nebyl schopen psát poezii. Ke svým postavám se rád chová tvrdě – jako Lars von Trier. “Pohoda je rutina sama o sobě. Ranní káva, kniha, kterou otevírám po třetí cigaretě, světlo, které prochází závěsem pouze při prvních pohybech doutníku. Snídaně připravená pro ostatní, krátká slova, pospěšte si, abyste nepřijeli pozdě do školy. Poté, kdykoli musíte odejít a jít do práce, je čas pozastaven. Je to denní doba, která neexistuje. Autopilot dělá svou práci: do okruhu neklouzají žádné chyby. Pak, když čas začne znovu fungovat, se věci spojí samy,” popsal v jednom rozhovoru spisovatel.

“Věci ne vždy přicházejí v pořádku – nebo ne v pořadí, které očekáváte – a to fragmentuje, trhá realitu a nechává zmizet stopy, o kterých jsme si mysleli, že jsme je předčasně opustili. Nikdy jsem nebyl veden odvahou,” řekl. “Odvahu, kterou musíte mít, když píšete, a která nemá nic společného s tou v každodenním životě.”

“Láska je podivný zvyk kdykoli, v jakémkoli věku a ve všech svých podobách. Mechanismus, který se přizpůsobuje pouze deregulaci. Intenzita, s jakou se tělo (marně) snaží vyrovnat s myslí. Pokoušíme se používat srozumitelný jazyk přesně tam, kde neplatí žádný jiný jazyk,” uvedl k tématu lásku. “Zvláštní zvyk kreslit srdce místo ledvin. Obrovské prostory mezi dvěma lidmi, kterými ostatní vždy musí projít. Osamělost rozkoše. Klíč, který nás uvádí do pohybu, vždy na výchozích trasách.”