Daniel Hradecký: No tak jsem Rakušákovi poděkoval a začal vyprávět

- Na útěku - 29. 08. 22

Básník a prozaik Daniel Hradecký se narodil v roce 1973 v Mostě. Vystudoval gymnázium v Litvínově. V letech 1994–2007 pracoval jako archivář Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech.

Píše poezii (Muž v průlomu, 2004; V cirkuse Calvaria, 2009; 64, 2013; Přibližování dřeva, 2019; XXX/Jezero, 2020), Silážní jámy (2021) a prózu (Trosky jednoho deníku, 2016; Tři kapitoly: Dumdum – Výlety s otcem – Vikštejn, 2020). „Hradecký, ten Hölderlin ze severních Čech, je neobyčejně sečtělý a umí to dát vědět. A taky umí ve větách, na správném místě, položit čtenářům jako polínko přes cestu správné slovo, takže musíte chodit obezřetně,“ zhodnotil Jakub Šofar.

Často se stěhuje a naposledy si za své působiště vybral Brno. Přestože patří k výrazným a oceňovaným osobnostem tuzemské literatury, stále se pohybuje na okraji zájmu médií, byť se novináři o jeho postavu zajímají.

O své poslední próze Silážní jámy v rozhovoru pro Tvar prozradil, že se jedná o román ve verších, ale přitom nejde o všudypřítomnou poezii, ale o texty tvrdošíjně zacílené na epiku. „Je to ode mě prasárna, že to píšu ‚jakoby‘ ve verších, protože to s poezií nemá nic společného. A právě proto tam říkám ‚epika nechť bije lyriku, etika estetiku‘, a je to čisté vyprávění!“ řekl.

Hradecký se pleněním veršů a poetickým škrábáním propracoval k próze, což byl pro autora zřejmě nadlidský výkon. “O próze, pokud možno takové, abych jí i sám sobě vytřel zrak, jsem snil celá desetiletí. Bylo taky nesmírně trapné říkat lidem na otázku, kdo jsem, že teda básník. A vykazovat se těma útlejma knížečkama s krátkejma řádečkama polopatologického, sotva srozumitelného textu…,” prozradil v rozhovoru s Novinkami.cz.

“Jenže ouha, prózu jsem neuměl. Až Thomas Bernhard mi ukázal, jak na to: začni vyprávět, začni vyprávění o čemkoli odkudkoli, pokračuj bezohledně kamkoli, kam tě vyprávění zavleče, dokud budeš cítit, že to má koule, a pak to kdekoli utni; pokud v tobě sedí nějaké to nadání, bude výsledek dobrý v každém případě, nesedí-li, jsou ti na nic všechny školy, kurzy tvůrčího psaní a vůbec… No tak jsem Rakušákovi poděkoval a začal vyprávět.”