Daryna Hladun se narodila 13. března 1993 a je to ukrajinská spisovatelka, performerka, překladatelka z Buči. Je autorkou dvou básnických sbírek napsaných a vydaných v ukrajinském jazyce. Její třetí kniha Radio „Válka“ vyšla v nakladatelství Biblioteka Śląska v ukrajinštině a v polštině v překladu Janusze Radwańského.

Ve svých výtvarných projektech se dotýká témat ekologie, sovětských a postsovětských zkušeností. Zúčastnila se několika mezinárodních rezidencí a literárních projektů v Kanadě, ve Francii, v Německu, Itálii, Lotyšsku a v Polsku. Její básně byly přeloženy do 22 světových jazyků.

Daryna Gladun vydala v Polsku dvě sbírky poezie – Rádio „Válka“ a společnou sbírku s Lesykem Panasyukem nazvanou Portrét slunce v bombovém úkrytu. Obě knihy byly zařazeny do seznamu básnické ceny Wislavy Szymborské:

„Texty ze sbírky Rádio „Válka“ byly částečně napsány před invazí, ale většina z nich již během ní. Když začala válka, kontaktoval mě můj polský překladatel Janusz Radwanski, který trval na tom, abych Buču okamžitě opustila. A jsem mu za to moc vděčná,“ uvedla autorka polskému médiu Kultura.pl.

„Z Buči jsem odjela 24. února vlakem. Byl to poslední vypravený vlak a jízda v něm byla nesmírně surrealistická – projížděl kolem výbuchů, zvuků střelby, kolem nepřátelských jednotek,“ vzpomínala.

„V Polsku mě Janusz Radwanski vzal k sobě. Strávila jsem několik týdnů v jeho domě v Kolbušově. Poté jsem dostala stipendium v Německu, poté stipendium v Rakousku. Momentálně jsem na stipendiu v USA, takže jsem stále na cestách,“ líčila.

Daryna Hladun prožila před válkou období mlčení. „Objevila se silná úzkost, která jen zesílila. Nemohla jsem psát. První báseň ze začátku válku jsem napsala 1. března 2022 již v Kolbušově. Právě jsem tam dorazila, byla to moje první noc v bezpečí – a napsala jsem báseň Váleční velvyslanci. Byla takovým momentálním zamyšlením nad zkušeností uprchlíka: rychlý odjezd z rodného města, evakuační vlak, 28 hodin na hranici…“

Pak už se Hladun docela rozepsala. „Každý den nová báseň. Netrvalo to dlouho, psala jsem básně a sledovala zprávy, nic jiného jsem dělat nemohla. Bylo těžké komunikovat s lidmi, se známými, s novými lidmi. Začala jsem psát, protože literární kreativita dává prostor experimentům. Mohla jsem se vyjádřit, získat zpětnou vazbu, rozvinout jazyk – a teprve potom to přenést do své každodenní komunikace.“

 Název sbírky Rádio „Válka“ je podle autorky narážkou na polské rádio, které bylo slyšet v ukrajinských pohraničních oblastech za sovětské éry. „Bylo to sousto z jiného světa. Chtěla jsem, aby polský čtenář zaslechl část této zpětné vazby prostřednictvím poezie. To není dokument událostí, je to již zpracovaná realita.“

„Především jsem chtěla sdělit svou vděčnost Polákům za podporu Ukrajinců v době, kdy se nedalo na nikoho spolehnout. Se svými sousedy jsem překročila hranice s jedním batohem, v Polsku mě přijali a dali mi vše, co jsem potřebovala,“ uvedla. 

Podle Hladun jsou si Ukrajinci a Poláci v něčem podobní. „Rozhovory, dokumenty, reportáže jsou už minulostí toho, co se již stalo. A poezie může nabídnout jinou možnosti, jiné směry, dokáže získat odstup. Poezie je koncentrovaná forma chápání reality.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.