M. Seppola Simonsen: Kvenská poezie
09. 07. – 19.00 – Brno
10. 07. – 19.00 – Ostrava
11. 07. – 19.00 – Bratislava
Kvenština či kvenská finština je ugrofinský menšinový jazyk, kterým mluví Kvenové v severním Norsku. K jeho mladým hlasům patří také M. Seppola Simonsen. Má bakaláře z anglické literatury a španějštiny a nyní studuje v Oslu sociologii. Poezii ovšem píše v norštině. Jeho debutová sbírka Hjerteskog (Les srdcí), která vyšla loni, se věnuje kvenskému jazyku a identitě, přírodě a pocitu ztráty.
Sylva Fischerová: Nežijeme vlastně jiné životy?
09. 07. – 20.30 – Brno
10. 07. – 19.00 – Ostrava
Narozena 1963 v Praze; její otec byl filozof a sociolog Josef Ludvík Fischer (1894–1973), její nevlastní sestra básnířka Viola Fischerová (1935–2010). Sylva Fischerová se věnuje poezii, píše i prózu, je autorkou knižních rozhovorů, knížek pro děti a mládež, editorkou, esejistkou. Vystudovala klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracuje jako odborná asistentka Ústavu řeckých a latinských studií tamtéž. Vydala na dvacet knižních publikací; v roce 1986 debutovala sbírkou Chvění závodních koní, letos připojila titul Jiný život – Wittgenstein. V anotaci stojí: „Paměť s námi hraje svoje hry – a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: Nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně?“
Narodil se v Budapešti (1954), vyrůstal ve Švédsku a nyní žije v norském Oslu. Po studiu filozofie a literatury se vydal na dráhu žurnalisty. Je literárním kritikem, spisovatelem i vydavatelem, byl předsedou švédského PEN klubu. Jeho zájem o filozofii a judaismus ho podnítil k sepsání fiktivní historie sefardských židů, kteří z Portugalska uprchli do Holandska a jejichž nejvýznačnějším zástupcem byl později exkomunikovaný filozof Benedikt Spinoza, doma zvaný Bento. Vypravěčem v knize s názvem Elixír nesmrtelnosti je Ari Spinoza, bezdětný potomek slavného filozofa, jenž na smrtelné posteli líčí příběh tajného rukopisu s návodem na nesmrtelnost, který si jeho rodina předávala z otce na syna už od jedenáctého století.
Jan Šulc: Důležité je říkat, co si myslím
09. 07. – 19.00 – Ostrava
Narozen 1965 v Praze. Vystudoval angličtinu a portugalštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval jako antikvář, po roce 1989 jako nakladatelský redaktor (Odeon, Torst). Laureát Ceny Karla Čapka (2014). Publikoval knižní rozhovor s Jiřím Dědečkem (Pohyblivý cíl, 2020) a výbor z vlastních textů (O knihách a lidech, 2023). „Nikdy jsem si nevybíral noviny a časopisy,“ říká Šulc úvodem. „Řídil jsem se názorem Karla Kryla, že každé noviny a každý časopis dělají a čtou lidé a že důležité je říkat to, co si myslím, ať už je to otištěno kdekoli. Proto jsem příležitostně psal téměř do všech českých deníků, literárních časopisů a do církevního tisku katolického, evangelického, ekumenického i do Židovské ročenky.“
Helga Flatlandová: Rozvod na norský způsob
09. 07. – 19.00 – Bratislava
Debutovala v roce 2010 románem Když můžeš, zůstaň. Když musíš, odjeď – o čtyřech mladících z jedné zapadlé norské vesnice, kteří se přihlásí na misi norské armády v Afghánistánu, přičemž tři z nich tam v jednom okamžiku zahynou. Záhy se stala jednou z nejčtenějších norských spisovatelek (nar. 1984), navíc se jejího pátého románu Moderní rodina v Evropě prodalo přes sto tisíc výtisků. Líčí v něm příběh tří dospělých sourozenců, kteří přijedou na oslavu otcových sedmdesátých narozenin, na nichž jim rodiče oznámí, že se rozvádějí. Hořkosladký román nabídl čtenářům detailní pohled na rodinné vztahy plný lítosti a smutku i naději, že nikdy není pozdě na změnu. Čeští čtenáři mají zatím k dispozici autorčin debut, v roce 2024 vyjde česky její druhotina Alle vil hjem. Ingen vil tilbake (Všichni chtějí domů. Nikdo se nechce vrátit), román Moderná rodina vyšel na Slovensku v roce 2020.
Vanda Rozenbergová: Krehkosť, zraniteľnosť
09. 07. – 19.00 – Bratislava
Narodila sa v roku 1971 v Bojniciach a vyštudovala FFUK v Bratislave. Vyskúšala viacero povolaní, od učiteľky gymnázia, cez pracovníčku v stávkovej kancelárii, po bibliografku v Hornonitrianskej knižnici v Prievidzi. Je ambasádorkou organizácie Deti Dunaja na pomoc deťom zo sociálne znevýhodneného prostredia. V rokoch 2001, 2005 a 2006 sa stala finalistkou súťaže Poviedka. Debutovala zbierkou poviedok Vedľajšie účinky chovu drobných hlodavcov v roku 2011. Odvtedy vydala niekoľko kníh (Moje more, Slobodu bažantom, Muž z jamy a deti z lásky, Tri smrtky a plavia a i.), ktoré boli vo finálovej desiatke Anasoft litera 2016, 2019, vo finálovej päťke Anasoft litera 2018 a takisto sa do finálovej desiatky Anasoft litera dostal i jej román Zjedol som Lautreca (2021). Autorka sa vo svojich príbehoch zameriava na slabých a trpiacich jedincov, zdôrazňuje ľudskú krehkosť, zraniteľnosť a predominanciu fatálnej predurčenosti ľudských životov. To všetko jej próze pridáva príchuť napínavého tajomstva podčiarknutého špecifickosťou ženského písania. Okrem písania sa venuje aj maľbe na sklo a zrkadlá a sama si ilustruje knihy.
