Den osmadvacátý: Nejen milované dítě, ale i gravitace a rybenky si zaslouží naši pozornost a něhu

László Darvasi
28. 7. úterý – 19.00 – Brno
29. 7. středa – 19.00 – Ostrava

Básník, spisovatel, dramatik, novinář, redaktor a učitel László Darvasi se narodil v roce 1962. Získal diplom na Vysoké pedagogické škole Gyuly Juhásze v Szegedu. V letech 1990 až 1998 byl redaktorem časopisu Pompeji a nyní je spolupracovníkem týdeníku Život a literatura. První básnickou sbírku vydal v roce 1991, později psal krátké prózy. V roce 1999 vydal první román A könnymutatványosok legendája (česky Legenda o kejklířích se slzami, 2008, Dauphin), který je považován za jeden z nejkontroverznějších. Čtenáři i kritici jej oslavovali pro barvitý děj, rozkročený způsob vyprávění a příběh ve velkém stylu. Román Virágzabálók (Požírači květů) z roku 2009 popisuje maďarský i středoevropský mýtus. Děj se odehrává v 19. století v maďarském městě Szeged, kde žijí Maďaři, Němci, Srbové, Židé a cikáni. Česky vyšla audiokniha ze sbírky povídek Nejsmutnější kapela na světě (2008, Tympanum).

Jonáš Zbořil
28. 7. úterý – 20.30 – Brno
29. 7. středa – 20.30 – Ostrava

Narodil se v roce 1988 v Praze. Vystudoval češtinu a angličtinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Pracuje jako redaktor a moderátor Rádia Wave. Hraje a zpívá ve skupinách Steakhouse Orchestra a Sundays on Clarendon Road. Vydal básnické sbírky Podolí (2013) a Nová divočina (2020). Anotace jeho novinky je samý otazník: „Co když je tento svět neodvolatelně blízko svému zániku? Co nastane, až Zemi pomalu pohltí nová divočina, která tiše čeká pod dálničními přivaděči na svůj okamžik? A co se vlastně bude dít, až tu nebudeme? Kniha o věcech, které jsou nám denně na očích, a kterých si přesto nikdo nevšímá. Nejen milované dítě, ale i gravitace a rybenky si zaslouží naši pozornost a něhu. Fascinující pokus vyměnit každodennost (a literaturu) za eony času.“

Endre Kukorelly
28. 7. úterý – 19.00 – Ostrava

Básník, spisovatel a redaktor Endre Kukorelly je ročník 1951. Na univerzitě ELTE v Budapešti vystudoval historii a knihovnictví. Pracoval jako redaktor a vedoucí rubriky v několika významných literárních časopisech a nakladatelstvích, od 80. let se podílel maďarském literárním životě, byl zakládajícím redaktorem listu 84-es kijárat (84. východ). Od roku 1993 vyučuje kreativní psaní. Vydal 27 sbírek, nejnovější je Cé cé cé pé avagy Lassúdad haladás a kommunizmus felé (Cé cé cé pé neboli Pomaloučku kráčíme ke komunismu) z roku 2019. Humorným tónem předkládá směšnost a nesmyslnost každodenních, rutinních a jednoduchých životních situací. Jeho téma je dětství ve 3. patře na pavlači činžáku v VI. obvodu rodné Budapešti. Čas je precizně determinován fotbalovými tréninky, prázdninami na rodinné chatě, výměnným studentským programem v NDR, ale také dobou dospělosti, vojenskou službou, univerzitou, první prací, zážitky ze špitálu, prvními láskami a obyčejným prožitkem života v centru maďarské metropole.

Petr Chudožilov
28. 7. úterý – 20.30 – Ostrava

Narozen v roce 1943 v Prostějově. V Praze studoval na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy, kterou v osmém semestru opustil v počátcích Husákovy normlizace. Pracoval jako zpravodaj ČTK, dřevorubec, závozník, přidavač, mlékař, redaktor Literárních novin, Literárních listů a Listů, hlídač, řidič a stavební dělník. Od roku 1982 žije ve Švýcarsku. Věnuje se publicistice (hlavně rozhlasové) a literatuře (hlavně povídce). Je autorem čtrnácti knih, například Kapři v kvetoucích trnkách (1969), Na velrybě (1990), Boj o fusekli (1996), Proč necítím národní hrdost (1999), Papír je poslední domov (2002), Lahvová pošta (2008) a Cizinec na pobřeží (2019).