Dominik Bárt se narodil v roce 1998 v Ostravě, ale nyní žije v Brně, kde studuje bohemistiku na FF MU v Brně. Pořádá autorská čtení, je členem undergroundového uskupení Vítrholc a bubeníkem v post-rockové kapele Šamanovo zboží. Publikuje literárněvědné eseje a kritiky, nejčastěji v Hostu, Tvaru či v Pandoře. Je laureátem několika cen v soutěžích pro mladé básníky. Jeho knižní básnický debut Spodoby vyšel v nové edici Mlat brněnského nakladatelství Větrné mlýny, kterou řídí. 

Na Měsíci autorského čtení v roce 2022 se představil se svými bácnickými kolegyněmi a kolegy z Mlatu: Bárt s Hruškou ročník 1998, Sedlmajerová 1996, Koutníková 1993.  

„Mlat zní stejně jako kořen ,mlad‘, tedy mladý. Dále se mi líbila ta údernost a dynamičnost, které to jednoslabičné slovo má. Je to edice mladých debutantů, první výstup, první linie než se třeba, budou-li autoři dále publikovat, dostanou mezi, jak se říká, ,etablované‘ autory. První sbírka je taky první vykročení, kdy nemusí být jisto, jak bude pak to druhé vypadat. Je to první opracování ,čerstvého obilí‘, než bude posláno do Větrných mlýnů. Zároveň nerad užívám to slovo etablovat, rozhodně tím nehovořím za sebe a snad ani za další autory Mlatu, kteří v edici vyjdou. Chceme to dělat tak trochu po svém, respektive prostě to jenom ,dělat dobře‘.“ 

Před vystoupením na Mači Bárt odpovídal na Tři otázky pro... v Hostu. „Takže s trochou dramatičnosti řečeno, prvních šest svazků edice Mlat jsou takové naknap splacené dluhy paní Poezii. A možná to nejsou ani dluhy, ba naopak se to vše stalo vlastně zcela přesně,“ řekl Bárt. 

"Sám pro sebe jsem uvažoval, jaké by to bylo nějakou básnickou edici vést a že v Česku, pokud vím, žádná básnická edice s užším vymezením, než je zkrátka vydávání poezie, od devadesátek není. Taky jsem přemítal, lze-li vůbec v dnešní době edici profilovat čistě literárním způsobem, ve smyslu stylu psaní, poetik autorů, a jestli by to mělo smysl. Větrné mlýny mě oslovily samy — dva týdny po tom, co jsem si tyto své nápady, výhledy, touhy a kritiky do oné jedné věty zhmotnil, a pár dnů před tím, než jsem je já sám chtěl oslovit se svou básnickou knihou Spodoby,” popsal autor a editor Mlatu. 

“Že jsou první autoři z Moravy či Moravskoslezska je logické, neboť se převážně v Brně, částečně ještě v Ostravě — i když tam poslední rok jezdívám stejně, ba již i méně než do Prahy — pohybuji, chodím zde na čtení, poslouchám, hledám, zajímá mě to, a tak člověk vidí a koná. Ostatně Větrné mlýny jsou brněnské nakladatelství, tak to by byla další logičnost. Ostatní brněnská nakladatelství, která vydávají poezii, například z těch slovutnějších Host či Druhé město, mladé už tolik nevydávají, a když už, tak poskrovnu, je těžké se tam pro ty mladé autory dostat,” zmínil v rozpravě na H70. 

“Mlat má profilovat novou básnickou generaci, nebo aspoň silnou část z ní, poezie ale není jen o vydávání knížek, je taky zásadně o čtení, potkávání se, hovoření, žití, stejně jako hudba, jak jsme se s Františkem Hruškou shodli v nedávném rozhovoru pro Tvar. A jak napsal Petr Hruška v nekrologu za Karla Šiktance, parafrázuji: „Člověk stojí a hovoří. A to není málo.“ To je totiž vše. Proto jsme letos s básníkem Filipem Klegou stvořili ve Větrných mlýnech Omlatinu, což je platforma autorských čtení, která „spadá“ pod Mlat. Je to takový mladší alternativní bratr MAČ, malé „máče“,” uvedl dále. 

V Mlatu vycházejí vždy dva básnické debuty narát. "Tam je pádnější hledat spojnice a rozdíly, je to tak i zamýšleno, tak například první dva svazky, František Hruška a já, měly společný rok narození, dokonce i měsíc, místo, konkrétní témata, motivy a vnitřní kompozici knih, narativní rámec jakési identitární cesty a gnozeologických tázání se; leč obě knihy na to šly zásadně jinou poetikou a pro každého ta cesta skončila jinak a jinde,” vysvětlil. 

Autorky svazků 3 a 4, Sedlmajerová a Koutníková, zase mají podle Bárta společné to, že “obě v básních potěžkávají a chirurgicky odhalují neduživý současný svět, lidi a jejich sebezahledění, obě je ve svých básních kuchají a obírají, ale každá z jiného konce, Koutníková na to jde zespodu a od/skrz sebe, civilně, Sedlmajerová zase seshora a přes sebe, myticky až mysticky, hodně zjednodušeně řečeno”. 

Poetika Štilera a Klegy, svazky 5 a 6, vychází z undergroundu. “Klega má si co říct třeba s Bondym, Štiler spíše s Topolem a Psími vojáky, ty tedy spojuje styl literární, a možná i životní. Svazek 7 a 8 pak bude jejich protipólem, bude to básník a básnířka píšící poezii vázanou a rýmovanou, spirituální, zvukomalebnou, dostředivou, povážlivou,” naznačil Bárt. 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.