Spisovatelka Dora Kaprálová se narodila v roce 1975 v Brně a v současnosti žije v Berlíně. Na JAMU vystudovala dramaturgii a scenáristiku. Píše povídky a vydala divadelní hru Výšiny (2001) a knižní rozhovor s Květou Legátovou Návraty do Želar (2004, 2009). 

Věnuje se také psaní recenzí a rozhovorů, nebo rozhlasovým a filmovým dokumentům, filmovým workshopům a psycholingvistice. 

V roce 2014 jí nakladatelství Archa vydalo novelu Zimní kniha o lásce, v brněnském Druhém městě zase vyšel její Berlínský zápisník, první titul označovaný za uměleckou publicistiku. 

Kaprálová získala řadu českoněmeckých žurnalistických cen za texty a reportáže věnované pronikání hranic kultur.  

Ve Druhém městě Kaprálová nyní vydává sbírku povídek Utrpení a jiné žánry. “Samá okna bez závěsů. Okna, do kterých za večerů a nocí zírá vypravěčka nové knihy Dory Kaprálové. Hledí skrz hranici mrazu do cizích bytů, životů, osudů; sama neviditelná, přitisknutá stehny k topení. Ale je to nezákeřné šmírování; a hranice mezi vlastním a cizím je zde průhledná, neviditelná, nejasná,” píše se v anotaci ke knize. 

V předchozí povídkové knize Ostrovy (Druhé město) Kaprálová vypráví o maďarském ostrovu překřtěném na Menedék. „Objevila jsem v něm ztracenou střední Evropu. Byl to utěšený mikrokosmos, tamní život mě úplně uhranul,” popisuje místo nedaleko Budapešti, kde žije skupina svérázných chatařů. 

V rozhovoru pro Lidové noviny uvedla: “Přiznám se, že knihy blogerů si nekupuji, na youtubery se dívám jako na bizár z planety opic, takže nemohu relevantně posoudit kvalitu či úpadek takových činů. Svět blogových zápisků je ale lákavý určitou otevřeností, zpětnou vazbou, interakcí s internetovým publikem. Člověk nemusí hned propadnout mánii rychlého psaní, narcistních exhibicí a převleků plných cynismu. To ani není můj svět.” 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.