Dora Kaprálová se narodila v roce 1975 v Brně. A od vysoké školy píše: je publicistka, prozaička, editorka, autorka divadelních her, rozhlasových a televizních dokumentů. Vystudovala rozhlasovou a televizní dramaturgii a scenáristiku na Divadelní fakultě brněnské JAMU. Od roku 2007 žije v Berlíně. 

Vedla knižní rozhovor s Květou Legátovou (Návraty do Želar, 2005), uspořádala knihu poezie o Brně (Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně, 2009) a napsala prózy Zimní kniha o lásce (2014), Berlínský zápisník (2016), Ostrovy (2019) a Utrpení a jiné žánry (2022). „Píšu si pořád,“ říká, „chaoticky, tak jako vždycky. […] Navíc miluji psaní na zakázku, v němž se přirozeně pojí intimita s malým honorářem…“ 

Na Českém rozhlase Brno v pořadu Apetýt posluchačům prozradila, že její domov je v jazyce, tedy v češtině.  

Dora Kaprálová obdržela například Česko-německou novinářskou cenu za rozhlasový esej a Cenu Mileny Jesenské za reportáž.  

„Když jsem ještě chodila na JAMU, tak jsem říkala Arnoštu Goldflamovi, jak jsem ráda, že studuju dokumentární tvorbu, rozhlasový dokument. Protože mě to uzemňuje, nutí mě to obcovat s realitou a neodlítnu si někam daleko. A on mi tenkrát řekl: ‚No jo, ale pozor! Úplná svoboda je jenom, když člověk píše něco ze sebe a není to publicistika a novinařina‘,” řekla v rozhlase. 

“Zpětně mu musím dát za pravdu, že patrně všechno, co dělám, tak dělám proto, abych o tom jednoho dne mohla napsat. Což bych asi neměla říkat nahlas.“ 

Nabídla také své pojetí tvůrčího psaní. „Humor je nezbytnou součástí toho, aby byl příběh autentický a uvěřitelný. Zatím na to nemám, ale až mi bude 80 a úplně se uvolním – to znamená, že už ani psaní mi nebude přinášet svobodu, tak to vybalím někde v parku jako stand-up komik a budu se smát,“ vylíčila. 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.