Efe Duyan: Město je scéna, ve které se všechno týká života

- MAČ 2018 25 - 13. 07. 18

Efe Duyan
13. 7. – 19:00 – Brno
14. 7. – 20:30 – Wrocław
15. 7. – 19:00 – Ostrava
16. 7. – 19:00 – Košice
17. 7. – 20:30 – Львів

Básník, editor, architekt, narodil se v roce 1981 v Istanbulu, studoval architekturu a filozofii, přednáší dějiny architektury na Istanbulské univerzitě krásných umění Mimara Sinana. Vydal básnické sbírky Sıkça Sorulan Sorular (Často kladené otázky), Tek Şiirlik Aşklar (Lásky na jednu báseň) a Takas (Výměna). Publikoval literárněvědnou studii o Nazımu Hikmetovi, nejvýraznějším představiteli turecké literární moderny. Působil jako editor v časopisech Nikbinlik (Optimismus) a Sanat Cephesi (Umělecká fronta), je redaktorem časopisu Çevrimdışı İstanbul (Istanbul offline). „Jsem proti tomu, aby se z poezie dělala posvátná kráva. Někdy bývá vnímána jako cosi nedotknutelného, co má ve srovnání s jinými způsoby psaní zcela odlišnou podstatu. Z mého velmi osobního pohledu je poezie jeden z možných způsobů, jak vyjádřit sebe sama,“ říká o poezii.

Daniel Majling
13. 7. – 20:30 – Brno
14. 7. – 19:00 – Wrocław
15. 7. – 20:30 – Ostrava
16. 7. – 18:00 – Košice
17. 7. – 19:00 – Lvov

Narozen 1980 v Revúci. Vystudoval dramaturgii na Vysoké škole múzických umení v Bratislavě. Pracuje jako dramaturg Slovenského národného divadla. Vydal komiksové album Rudo (2015) a soubor povídek Ruzká klazika (2017). „K ruskej klasike mám silný vztah,“ říká. „Neviem povedať, či silnejší ako k francúzskej alebo anglickej, ale rozhodne silný. Nie celkom jednoznačný. Niektoré veci ma na nej veľmi priťahujú […], iné doslova fascinujú […] a niektoré veci aj rozčuľujú […]. Každopádne, emócie, znepokojenie a podnety na rozmýšľanie, ktoré pri čítaní ruskej klasiky prežívam, sú inšpiratívne.

Petra Soukupová
13. 7. – 19:00 – Wrocław
14. 7. – 20:30 – Ostrava

Narodila se v roce 1982 v České Lípě. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na pražské FAMU. Od roku 2011 pracuje jako dramaturgyně televizních seriálů. Debutovala novelou K moři (2007), za niž získala Cenu Jiřího Ortena. Následovaly tituly Zmizet (2009), Marta v roce vetřelce (2011), Bertík a čmuchadlo (2014), Pod sněhem (2015) a „dvojkniha“ Kdo zabil Snížka? a Nejlepší pro všechny (obě 2017).

Ayşegül Çelik
13. 7. – 20:30 – Wrocław
14. 7. – 19:00 – Ostrava
15. 7. – 19:00 – Košice
16. 7. – 20:30 – Lvov

Básnířka, prozaička, dramatička a scenáristka se narodila v roce 1968 v Izmiru. V Ankaře vystudovala ekonomii, divadelní vědu a sociální antropologii. Jako dramaturgyně spolupracovala s tureckou televizí TRT, na státní konzervatoři vyučovala světovou literaturu, hlavně se věnuje literatuře. Její texty, reportáže, básně a povídky se objevují na stránkách tureckých deníků a časopisů. Vydala sbírku Sensizkaradadenizdüşleri (Snyomořinapevniněbeztebe) a povídkové knihy Korku ve Arkadaşi (Strach a jeho přítel) a Kâgit Gemiler (Papírové lodičky), za níž získala nejprestižnější tureckou literární Cenu Yunuse Nadiho.

Oya Baydar
13. 7. – 19:00 – Ostrava
14. 7. – 19:00 – Košice
15. 7. – 20:30 – Lvov
Prozaička, esejistka a klasik turecké literatury, narodila se v roce 1940. Vystudovala sociologii na Istanbulské univerzitě, v 60. letech se zapojila do levicového hnutí a stala se výraznou postavou Turecké dělnické strany. Byla zatčena a propuštěna z univerzity, krátce působila jako redaktorka různých periodik. Po převratu v roce 1980 byla nucena Turecko opustit a dvanáct let žila v Německu, nějaký čas také v Moskvě. První román, Allah Çocuklari Unuttu (Bohem zapomenuté děti), napsala v sedmnácti. Se zážitky ze života v exilu a pádem socialismu se vyrovnala v povídkové sbírce Elveda Alyoşa (Sbohem, Aljošo). Nespočet ocenění posbírala za romány Kedi Mektuplari (Kočičí dopisy), Sicak Külleri Kaldi (Zůstal horký popel) a Erguvan Kapisi (Brána ze zmarliky). Velkou pozornost vzbudila její próza Kayip Söz (Ztracené slovo), tematizující kurdskou otázku. V roce 2001 založila Tureckou mírovou iniciativu.

Katarzyna Boni
13. 7. – 20:30 – Ostrava
14. 7. – 18:00 – Košice
15. 7. – 19:00 – Lvov

Narodila se v roce 1982, studovala kulturologii na Varšavské univerzitě, sociální psychologii na univerzitě SWPS a Polskou reportážní školu. Píše o Asii, kde bydlela i pracovala v Japonsku, Číně a Indonésii. Napsala Kontener (Kontejner) o životě syrských běženců a Ganbare! Workshopy smrti (česky: Absynt 2017).

Lucie Faulerová
13. 7. – 18:00 – Košice
14. 7. – 19:00 – Lvov

Narodila se v roce 1989 v Pardubicích. Vystudovala bohemistiku na FF Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2014 je redaktorkou časopisu Aluze. Podílela se na knize Kateřiny Šedé Brnox (2016). Napsala novelu Lapači prachu (2017). O její povaze říká: „O spolehlivosti a nespolehlivosti jsem neplánovaně přemýšlela u čehokoli, co jsem četla nebo viděla v kině, a automaticky mě napadaly různé možnosti, jak by se s tím dalo pracovat. Věděla jsem, že u Lapačů to nebude jen efektní manévr, bez kterého by se kniha obešla… a tak se ze mě stala nespolehlivá vypravěčka!“

Çiler Ilhan
13. 7. – 19:00 – Košice
14. 7. – 20:30 – Lvov

Prozaička a esejistka se narodila v roce 1972, absolvovala mezinárodní vztahy a politologii na Bosporské univerzitě v Istanbulu. Ve 21 letech získala cenu poroty v literární soutěži po spisovateli Yaşaru Nabim. Teprve v roce 2006 vydala sbírku povídek Rüya Tacirleri Odasi (Komnata obchodníků se sny). O čtyři roky později následovala Sürgün (Exil), za níž získala Cenu Evropské unie za literaturu. Pracovala jako hoteliérka, spisovatelka na volné noze a redaktorka, PR manažerka hotelu Kempinski v Istanbulu. Je šéfredaktorkou turecké mutace časopisu Condé Nast Traveller. Jako motto si zvolila Einsteinovu maximu „Všechno by mělo být co nejjednodušší, ale ne jednodušší.“

ЛУГОСАД
13. 07. – 19:00 – Lvov

Літературна група, до складу якої входили Іван Лучук (нар. 24.02.1965), Назар Гончар (20. 4. 1964 – 21. 5. 2009) і Роман Садловський (нар. 30. 10. 1964). Група, заснована у Львові 19 січня 1984, займає виняткове місце в українському літературному процесі 80-90-х років XX століття. Назва складається з початкових літер прізвищ учасників: ЛУчук, ГОнчар, САДловський. Усі троє синхронно навчалися на філологічному факультеті Львівського університету імені Івана Франка (1981–1986), щоправда — на трьох різних відділеннях: слов'янському, українському та російському відповідно. Саме сукупність їхніх поетичних текстів і творить феномен поетичного ар'єрґарду, описаного літературознавцем Тарасом Лучуком. Вірші «лугосадівців» перекладені німецькою, польською, білоруською, словацькою, болгарською, англійською, італійською, сербською, хорватською, фінською та іншими мовами. Після трагічної загибелі Назара Гончара 21 травня 2009 року ЛУГОСАД припинив своє існування. На згадку про одне з найяскравіших оригінальних явищ української поезії запрошуємо на поетичний вечір пам’яті за участі Івана Лучука, Юрка Садловського та Христі Назаркевич.

Haydar Ergülen
13. 7. – 20:30 – Lvov

Básník, esejista a doyen současné turecké poezie se narodil v roce 1956 v Eskişehiru. V Ankaře vystudoval sociologii a působil na Anatolské univerzitě. Žije v Istanbulu, živí se jako reklamní textař a vede kursy kreativního psaní. Publikoval 16 básnických sbírek: 40 Şiir ve Bir (40 a jedna báseň), Keder Gibi Ödünç (Výpůjčka jako smutek) nebo Üzgün Kediler Gazeli (Gazel o smutných kočkách). Knižně vyšly také jeho eseje a napsal knihu pro děti. „V Turecku máme silnou básnickou tradici. Jsou tu vlivy mystické poezie předotomanského a otomanského období, lidové básnictví, dívánská neboli palácová poezie, z období republiky máme plno nádherných příkladů moderny. Tolik současných básníků, ať už muslimové, nebo stoupenci sekularismu, Turci, nebo Kurdové, všichni udržují tuhle mocnou tradici a přitom píší svou vlastní originální poezii,“ charakterizuje Ergülen situaci tureckého básnictví.