Gaye Boralioğlu je turecká prozaička a scenáristka, která se narodila v roce 1963 v Istanbulu. Na studiích filozofie psala scénáře k televizním seriálům, jako byl populární Bir İstanbul Masalı (Istanbulská pohádka) nebo Kapalıçarşı (Velký bazar). Je též autorkou předlohy k celovečernímu filmu Eylül Fırtınası (Zářijová bouřka). 

Povídky publikovala třeba v knize Mübarek Kadınlar (Požehnané ženy), kde přinesla životy obyčejných lidí zasazené do společnosti sevřené patriarchalismem, nacionalismem a státním autoritářstvím. Boralıoğlu vydala i několik románů, mezi nimi Aksak Ritim (Kulhavý rytmus), který je působivou „romancí“ o cikánské rodině žijící v jedné z chudinských čtvrtí Istanbulu, nebo brilantní detektivní příběh Meçhul (Neznámý pohřešovaný). 

„Snažíme se hledat slova obehnáni pravdou a lží, naše naděje mizí za oblaky, stojíme v obavách, co přinese zítřek,“ píše o složité situaci spisovatelů v současném Turecku. Na druhou stranu odmítá literární kupčení: „Cena nemůže být nikdy kritériem. Literatura není určena k udělování cen ani k prodeji. “ 

Gaye Boralıoğlu je jednou z předních spisovatelek současné turecké literatury, kde sklízí úspěchy jednoduchým jazykem a příběhy. Zároveň bojuje o důstojné postavení žen v Turecku.  

„Stále ještě vnímáme v turecké literatuře mužskou dominanci. Většina porot literárních cen se například skládá z mužů, ti vládnou i redakčním radám literárních časopisů a také u vydavatelů. Jen málo románů má silné ženské postavy. Většina z nich nemá žádné ženy,“ upozornila v jednom rozhovoru. 

Autorka pracovala také jako novinářka, ale také jako autorka reklamních sloganů. A jak jí to ovlivnilo? „Každá z těch profesů přispěla k mé práci s jazykem, ale pokud jde o literaturu, dívám se na svět s jinou myslí, než s jakou to činívají žurnalisté.“ 

Jako spisovatelka se drží formy klidu a věrohodnosti. „Lidské bytosti se neustále mrzačí a navzájem se zraňují. Tyto rány jsou mnohokrát odpovědí na naše chování a životní postoje. Proto jsme výstřední, nešťastní, takže jsme i naštvaní a často tedy i připraveni ublížit ostatním…“ vysvětluje. 

„Žijeme ve věku, kdy se dobro mění ve zlo, pojmy se zamlžují a pravda ztrácí svou nadvládu. Dějiny zaznamenaly jen málo období, kdy se tyto významy tak dalece rozcházely. Každý si myslí, že je dobrý člověk, myslí si, že zlo existuje mimo něho. Nicméně není,” upozorňuje své čtenáře.  

“Myslím si, že všichni žijeme s pocitem beznaděje ohledně budoucnosti, nebo alespoň s pesimismem, s nejistotou. To jsou pocity, které se těžko snášejí. Někteří z nás se snaží vydržet tak, že to ignorují, ti tvrdohlavější a odvážnější bojují... Stále považuji za cenné se přes to přese všechno usmívat nebo někoho rozesmát.” 

"Musíme se s tou odvrácenou stranou života vypořádat co nejjasněji a bez výmluv. Protože jen tak se zcela jasně vyjejíví. Zlo se těžko diagnostikuje, skrývá se za mnoha výmluvami. Pokud tomu tak je, musíme to zjednodušit a zcela očistit.” 

“Zjednodušení jazyka je volba. Ve všech druzích umění považuji za důležité vše zjednodušovat, aniž by ztratilo svou sílu a hloubku. Jsem stále jednodušší, pokud jde o můj životní styl. Zatím nevím, zda mě tato touha nutí psát takové příběhy, nebo zda volím tuto cestu, abych odhalila sílu příběhů. Efektní, okázalé výrazy, slovní hry, to jsou větve, ke kterým člověk lpí na začátku psaní, v té nezkušené fázi.” 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.