Gerda Stevenson se narodila v roce 1956 v Peeblesshire. Skotská spisovatelka, básniřka, herečka a režisérka studovala na Royal Academy of Dramatic Arts v Londýně. Věnuje se psaní pro divadla, televize, rádia i film jak ve Velké Británii, tak i v zahraničí. 

Pro BBC Radio 4 zdramatizovala několik skotských románů, dále vytvořila adaptaci The Apple Tree. Pro BBC Radio Scotland napsala adaptaci díla Secrets, což je dvoudílné drama o prostituci. V roce 2012 byla v New Yorku uvedena její hra Federer Versus Murray, v následujícím roce 2013 autorka vydala básnickou sbírku If This Were Real. 

Dále je Gerda Stevenson velmi uznávanou herečkou filmových i divadelních rolí. Mezi její divadelní role patří například účinkování ve hře Edwina Morgana Phaedra, Lady Macbeth v Macbethovi či Desdemona v Othellovi. Hrála také ve filmech, třeba zahrála malou roli ve filmu Mela Gibsona Statečné srdce, či v televizních seriálech, kde ztvárňovala spíše malé epizodní role – v seriálu Vraždy v Midsomeru. 

V roce 2014 se autorka zúčastnila literárního festivalu Měsíc autorského čtení, který je pořádaný brněnským nakladatelstvím a agenturou Větrné mlýny. Tato agentura natočila pro Českou televizi cyklus “Skotská čítanka – Don't Worry – Be Scottish” – díl s Gerdou Stevenson režíroval J. A. Pitínský. 

Autorka od své první sbírky (If This Were Real, 2013) klade pozornost na malé jazyky, kterým hrozí zánik, jako je gaelština a skotština. “Všichni jsme součástí všeho na této planetě a, i když je toxická, globalizace nás paradoxně nutí uvědomovat si naši vnitřní propojenost. Jazyky jsem vždy považovala za druh biologické rozmanitosti. Vyhynutí jakéhokoli druhu je hluboká ztráta. Ztráta jazyka je problém lidských práv,” říká 

Básníci, stejně jako novináři, historici, jdou po pravdě. Jakou pravdu tedy podle autorky nabízí poezie? “Zpochybnila bych tvrzení, že historici a novináři jdou po pravdě. Historii často píší vítězové a mnoho novinářů se o pravdu nezajímá – chtějí prodávat příběhy, ať už jsou pravdivé nebo ne. Samozřejmě existují výjimky – čestní, brilantní novináři a historici existují. Pravda je ale těžké slovo. Nemělo by to tak být, ale stalo se to v této éře „post-pravdy“. Za prvé, každý spisovatel může psát jen o tom, co ví. Jejich pravda tedy musí být založena na jejich zkušenostech nebo na pečlivém, neúnavném a nezaujatém výzkumu. Je možné, že pravda básníka musí být rigorózní jiným způsobem, v tom smyslu, že poezie je vždy destilací – umocněním prožitku. Ale také je nejednoznačnost často jádrem krásné poezie,” líčí. 

“Básníci nemusejí nutně měnit svět a ani by neměli mít pocit, že za to nesou odpovědnost. Ale mohou interpretovat náš svět s vhledem. Básníci v průběhu věků vystupovali proti establishmentu a prosazovali vyvlastněné. A planeta Země je nyní vyvlastněna. Umělcovou dovedností je vytvářet spojení – umožnit nám vidět aspekty našeho světa a našich životů v novém světle. Nikdy nebyla doba, kdy bychom tak naléhavě potřebovali pochopit, jak spolu vše souvisí.” 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.