Spisovatelka a poetka Gerður Kristný se narodila v roce 1970 v Reykjavíku. Na Islandské univerzitě vystudovala francouzštinu a komparatistiku. 

Je uznávanou autorkou více než třiceti titulů: sbírek básní, povídek, románů a knih pro děti, držitelkou prestižní Ceny Jónase Hallgrímssona a Islandské literární ceny za rozsáhlou báseň Blóðhófnir (2010, Krvavá kopyta). Skladba vychází ze staroseverského mýtu o námluvách boha lásky Freye a obryně Gerður. 

V románu Hestvík (2016) vysílá autorka hlavní ženskou postavu do krajiny dětství, kde na ni však čekají především nevítané vzpomínky. Dílem Gerður Kristný se jako červená nit táhne úzkost, téma převracení starých pořádků, ale i principy rovnosti mezi lidmi. 

Kristný píše do literárních a společenských diskusí a nahlíží dění z feministické perspektivy. Ta se projevuje i v její básnické tvorbě, jejímž častým tématem je ženská cesta za svobodou a sebeobjevováním. 

Na Novinkách.cz popsala islandskou produkci posledních let. “Nejoblíbenější romány posledních let často vyprávějí o událostech z minulosti, protože islandská společnost stojí na určitém rozmezí. Náš jazyk se proměňuje, zažité představy o genderu a národnosti dostávají trhliny a globální oteplování ohrožuje samu naši existenci. V takové chvíli rádi utíkáme do minulosti, kde lidem hrozí jedině to, že nedostanou seno pod střechu dřív, než začne pršet. Zato poezie zažívá velký rozkvět. Na scénu nastoupila celá řada mladých básníků a vychází jedna sbírka poezie za druhou. V posledních letech se islandští básníci na Nový rok scházejí v dřevěném domku v centru Reykjavíku k veřejnému čtení, které trvá po celý den. V tyto dny je nade vší pochybnost slyšet, že se básnictví na Islandu daří. Všichni autoři mají svůj styl. Všechno je povoleno.” 

Promluvila také kráse hlavního města ostrova. “Město, které mě vychovalo, považuju za nesmírně přátelské a krásné. Nemá dlouhou historii, ale přesto se tu odehrály i tragické události. Proto jsem v roce 2008 napsala knihu Zahrada, která vypráví o dívce jménem Eyja, která se nedávno přistěhovala do nové čtvrti v Reykjavíku. Děj knihy ovšem sahá až do podzimu 1918, kdy město zachvátila španělská chřipka a připravila o život spoustu lidí. Kniha právě teď vyšla ve slovenštině,” líčí. 

Zodpověděla také otázku, zda může být islandská příroda také laskavá. “V poslední době Island zasáhla série silných zemětřesení a dá se čekat, že v nejbližší době některé sopky vybuchnou. Když cítíte, že se vám roztřese celý dům, jste z toho velmi nervózní. Zároveň nikdo nepochybuje, že islandská příroda je se svými vodopády, potoky a travnatými dolíky velmi krásná. Nové myšlenky se často rodí právě venku, uprostřed přírody. Naštěstí bydlím v Reykjavíku u pobřeží, z obývacího pokoje máme výhled na moře. S radostí pozoruju, jak venku poletují nejrůznější ptáci.” 

“Když žijete v zemi, kde v zimě bývá taková tma jako tady, o to víc se radujete, když se konečně přihlásí jaro. Já ve své básnické tvorbě vyhlížím ze tmy a upírám pohled do světla,” prozradila. 
 

Podpořeno z Fondů EHP a Norska
v rámci programu Kultura (www.fondyehp.cz/kultura),
název projektu Měsíc autorského čtení, čestný host Island.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.