Rumunská dramatička a režisérka Gianina Cărbunariu se narodila v roce 1977. Je to výrazná osobnost rumunské i světové divadelní scény – spoluzakladatelka skupiny dramatiků prosazující nezávislou tvorbu mladých rumunských autorů.

Gianina Carbunariu je považována za enfant terrible rumunského divadla. V roce 1999 byla přijata na studium režie na Národní univerzitu divadelního a filmového umění „IL Caragiale“ v Bukurešti. Se třemi spolužáky založila novou soutěž, která se brzy stala platformou pro nové dramatiky. Skupina s názvem DramAcum dala rumunskému divadlu novou tvář.

Její první hra Stop the Tempo se hraje na scénách v Paříži, Berlíně, Dublinu, New Yorku, Istanbulu, Vídni, Nice a Lipsku. Její druhá hra Kebab, kterou začala psát v Royal Court Theatre v Londýně, byla zakázána jen několik dní před premiérou kvůli „neslušnému jazyku“. Později se Kebab stal jednou z nejčastěji navštěvovaných produkcí a upoutal pozornost divadel po celém světě, od Japonska po Spojené království, Dánsko i Řecko.

Společensky angažované hry Stop the Tempo a Kebab ji proslavily. I v dalších svých kusech reaguje na problémy své země: De vânzare (Na prodej), Mihaela, tigrul din orașul nostru (Michaela, tygřice z našeho města), Tipografia Majuscula (Velká tiskací), Oameni obișnuiți (Obyčejní lidé) aj.

Své hry většinou režíruje sama a říká k tomu: „Když inscenuji vlastní kusy, jsem velmi svobodná, text se stává součástí procesu a během zkoušek se může přizpůsobovat a měnit.“

Už jako studentka se domnívala, že v rumunské společnosti existují problémy, které nebyly v předchozích etapách řešeny. „Ale ony tu stále jsou! Důvod, proč tyto problémy nebyly inspiračním zdrojem pro nové drama, musel mít společnský podtext, podle kterého není v Rumunsku divadlo tím pravým místem pro diskusi o těchto problémech.“

Gianina Cărbunariu obvykle režíruje své vlastní scénáře. „Mám pocit, že při své tvůrčí práci zažívám spoustu svobody. Nemusím být věrná textu, ale představení a tématům, která jsem si vybrala. Text je jen součástí procesu a během zkoušek s herci, scénografem, choreografy, hudebníky a dalšími divadelními profesionály se může hodně změnit. Důležitý čas pracovního procesu je věnován výzkumu a dokumentaci prostřednictvím rozhovorů. Považuji to za důležité jako režisérka i jako dramatička, abych mohla získat různé pohledy na témata, která mě zajímají.“

„Po letech si myslím, že mladší generace rumunských dramatiků a režisérů má větší zájem vidět hlouběji a řešit zásadní problémy jeviště, s nimiž se v každodenním životě potýkají. Stále však existují témata, která jsou tabu. Už to není o přímé politické cenzuře, ale o naší nevědomosti a lhostejnosti, které nám selhávají v rozpoznání problému, který by měl být zinscenován pro veřejnou, přesnou a upřímnou diskusi,“ říká.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.