Gunstein Bakke: Mé texty nemůže nebo nechce číst každý

- Norský příběh - 20. 11. 23

Gunstein Bakke patřil k norským účastníkům červencového festivalu Měsíc autorského čtení 2023. Tento autor románů a sbírek vyznává křížení a prolínání žánrů. Sám se považuje za lyrika, který píše romány. Knihy Maud a Aud a V očekávání si získaly zájem svou poetikou, střídáním vypravěčů a úvahami, díky nimž Bakke patří k nejoriginálnějším norským autorům.

Pro Právo s ním připravila rozhovor překladatelka Marta Bartošková. Té popsal svůj hlavní tvůrčí recept. „Odjakživa mám sadu dvojích identit, jazykových i žánrových. Jako jeden z mála norských spisovatelů přecházím z nynorsku k bokmålu (verze norštiny – pozn. red.) a naopak. Že mám na výběr ze dvou forem písemného jazyka, přičemž každá z nich má podstatně odlišný základní tón, vnímám jako obohacující. Podobně píšu jak romány, tak lyriku. Ačkoli románů jsem vydal víc než sbírek poezie, považuji se stále spíše za lyrika, který mimo to píše romány. Něco z téhle dvojakosti je nejspíš výrazným rysem celé mé tvorby.“

„Píšu o tom, co znamená být člověkem, být naživu, vyrovnávat se s vlastní i cizí existencí a pomíjivostí. Vytvářím situace, postavy a perspektivy, které takové otázky otevírají a kde člověk nepřijímá stav věcí jako samozřejmost. Beletrii, alespoň tu, která mě zajímá, jsem vždy vnímal jako místo, kde lze takové otázky formulovat, rozehrávat a čerpat z nich. A to způsobem, který je neuzavírá, naopak je nechává v pohybu a je nezbytný k tomu, abychom se v nich zabydleli a možná nás to i bavilo,“ odpověděl.

„Psaní pro autory, kteří tak či onak psali pod velkým tlakem, bylo cestou k přežití, úniku nebo dekonstrukci různých ideologií. Ať už se týkaly budování národa, nebo nějaké formy konformismu. Mám na mysli například Bruna Schulze, Andreje Platonova, Imreho Kertésze, Isaaca Babela nebo třeba i Roberta Walsera, který se vzbouřil proti berlínské bohémě, když nechal hlavního hrdinu románu Jakob von Gunten nastoupit do školy pro lokaje. Literatura je místo, kde si můžete po svém utvářet a přetvářet identitu a v rámci sdíleného prostoru jazyka také vymezit prostor pro vlastní svět,“ poznamenal.

„Texty, které vydávám, pochopitelně nemůže nebo nechce číst každý, ale není to tak, že bych nějaké čtenáře předem vylučoval. Snažím se jen psát co možná nejlépe, k věci a navíc zábavně, zkrátka vydat ze sebe to nejlepší,“ podotkl.