Islandský spisovatel Hallgrímur Helgason se narodil v roce 1959 v Reykjavíku. Překládá Shakespeara do islandštiny. Věnuje se i výtvarnému umění a vystavoval v New Yorku nebo v Paříži, kde střídavě žil na přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Jako prozaik debutoval v roce 1990, celkem třikrát byl nominován na Cenu Severské rady za literaturu (1999, 2007, 2013). Mezinárodní úspěch si zajistil románem 101 Reykjavík (1996), ve kterém přinesl příběh bizarního vztahového trojúhelníku mezi třicetiletým nezaměstnaným synem, jeho matkou a její milenkou.

Několik románů Hallgrímura Helgasona posloužilo jako scénáře pro film a divadlo. Do češtiny byly přeloženy jeho prózy 10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr (2011) a Ženská na 1000 stupňů (2021), jejíž vypravěčkou je tu vnučka prvního islandského prezidenta ležící na smrtelné posteli v garáži. Jeho příběhy jsou drsné, nemilosrdně ironické, namířené proti společnosti i sobě samému.

„Čím víc stárnu, tím víc se zajímám o minulost. Teď mě ze všeho nejvíc baví psát historické romány. Navíc s věkem přichází další změna: teď mě víc přitahují dramatické a tragické události, vážnější témata. Humor neopouštím, ale už není v popředí,“ svěřil se autor v rozhovoru pro Novinky.cz v roce 2022.

Literatura zažívá na Islandu neuvěřitelné tvůrčí vzepjetí. „Dříve se mi občas zdávalo, že je spisovatelské řemeslo na ústupu, že o něj mladší generace nestojí a zajímají se spíše o filmy a design. Jenže psaní se pořád vrací. A teď najednou píšou všichni. Zdá se, že je to v Islanďanech zkrátka zakořeněné. Je jedno, jestli jste fotbalista nebo populární zpěvák, kuchař nebo hvězda sociálních sítí. Ze všech se nakonec stanou spisovatelé,“ okomentoval to spisovatel.

Důležitá je ovšem i podpora státu pro umělce. „Na trenčínském festivalu Pohoda se mě zeptali, jak to, že je islandská literatura tak rozšířená a tolik se jí daří, zatímco slovenské knihy se překládají jen okrajově. Vysvětlení tkví možná právě v tom, že my jsme se rozhodli do kultury investovat, například máme velmi solidní grantový systém, díky němuž se čtyřicet spisovatelů může věnovat výhradně psaní. Toto uspořádání u nás platí už třicet let a výsledek bije do očí.“

Spisovatel vysvětlil také svůj kritický postoj k současné islandské společnosti. „To, že je nás málo a vládnou tu různé partičky. Lidé vždycky dovolí boháčům, aby o nich rozhodovali. Teď to jsou oligarchové – rejdaři. Je jich možná jen pět, ale mají prsty úplně ve všem. Moje generace šla do politiky, ale nedokázala nic změnit. Teď vidíme mladé lidi ve vládě a i ti udržují zažitý systém, aniž by něco měnili nebo se na věci dívali kriticky.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.