Hallgrímur Helgason: Ságy jsou naší mytologií a vyprávějí o obyčejných lidech

- Rozhovor - 21. 10. 22

Výtvarník, který vystavoval v New Yorku a v Paříži, kde střídavě na přelomu osmdesátých a devadesátých let i žil. Prozaik, který debutoval v roce 1990. Mezinárodní úspěch získal jeho román 101 Reykjavík, který zaujal i filmaře.

Píše i básně a divadelní hry a přeložil Shakespeara do islandštiny. Čtyři z jeho románů se dočkaly divadelní adaptace. Dvakrát byl nominován na Literární cenu Nordické rady, v roce 1999 za 101 Reykjavík, o osm let později za román Stormland [Země bouří].

Helgasonovy texty jsou vtipné, hluboké a zabývájí se historií a kulturou malého ostrovního národa. Jeho nejnovější kniha Žena na 1 000 stupňů se stala mezinárodním bestsellerem. Román je založen na skutečném příběhu 80leté ženy – vnučky prvního islandského prezidenta – se kterou se Helgason náhodou setkal po telefonu.

„Na Islandu věříme v literaturu – to je naše první náboženství. Ságy jsou naší mytologií a pro nás jsou jejich postavy větší než ty v Bibli. Jsou živou součástí kultury a lidé na ně odkazují a používají jejich výroky v každodenní řeči. Snažím se přečíst jednu ságu každý rok, abych se udržel v kontaktu s minulostí. Staromódní jazyk vám jako spisovateli nabízí spoustu možností, jak se ohnout a najít nový význam starých slov, která musí být dnes použity k přizpůsobení se jiné společnosti. Je to mezera, kterou musíme my, spisovatelé, překlenout,” říká o psaní.

„Tyto ságy jsou o obyčejných lidech, kteří mají každodenní problémy. Je překvapivě lidské vědět o lidech, kteří žili před 1 000 lety a měli úplně stejné problémy – měli svou hrdost, toužili po pomstě, zamilovali se, vytvářeli rodiny i z jiných důvodů. Chtěli vyprávět příběh o nových lidech v nové zemi.“

“Mlčeli jsme. tak dlouho, až jsme konečně znovu našli svůj hlas a začali psát na způsob ság,” označil vzestup islandské literatury.

„Islanďané nemohou vydržet příliš mnoho krásy. Je v nás sebezničující prvek. Možná je to tím, že žijeme bez stromů na skále uprostřed Atlantiku, kde neustále fouká vítr. Lávová pole, písčitá pláže a ledovce nejsou vždy krásné. I oceán je jako ponuré stvoření, kterého se bojíte. Většinu času zůstáváme uvnitř svých domů a máme rádi dívat se z okna – říkáme tomu „počasí u okna“. Proto na Islandu vidíte spoustu ošklivých domů s velkými okny. “

Podpořeno z Fondů EHP a Norska
v rámci programu Kultura (www.fondyehp.cz/kultura),
název projektu Měsíc autorského čtení, čestný host Island.