Haydar Karatas se narodil v roce 1973 ve vesnici Haçeli v okrese Hozat v Tunceli. Protože v jeho vesnici nebyla škola, když mu bylo šest let, vzal ho jeho otec na záda a odvedl do školy umístěné v budově, která byla v roce 1938 využívána jako vojenská kasárna. Karatas, který do té doby mluvil pouze jazykem zazaki, se tam naučil turecky.  

Studoval na Kocasinan High School v Istanbulu. Zároveň pracoval jako umývač nádobí v restauracích a jako učeň v textilních dílnách. Tehdy se seznámil s levicovými myšlenkami a byl čtyřikrát zadržen policií. V roce 1992 byl zatčen a odpykával si deset let a čtyři měsíce v různých věznicích. V červnu roku 2002 byl propuštěn z věznice Gebze a opustil zemi.  

Od roku 2003 žije ve Švýcarsku. Studoval jeden rok na univerzitě ve Freiburgu. Později se zapsal na katedru psychologie na univerzitě v Curychu, ale z finančních důvodů musel odejít. Pracoval jako vrátný, uklízeč a sbíral použité oblečení pro chudé země. Poté studoval na katedře sociální kultury na univerzitě v Lucernu. 

Turecký prozaik a kurdský politický aktivista Haydar Karatas kývl na rozhovor v ostravské stanici letošního Měsíce autorského čtení. Michaela Rožnovská slyšela jeho první odpověď: „Člověk potřebuje svobodu, aby necítil strach. Pokud nemáme obavy, jsme svobodní.“ 

Ví, o čem mluví, protože v obavě o vlastní svobodu musel zrušit své letošní čtení na MAČi ve Lvově. Stalo se tak na doporučení švýcarského ministerstva zahraničních věcí a festivalového výboru. Ministerstvo totiž autorovi poslalo varovné dopisy v tom smyslu, že Turecko jej stále považuje za svého občana a že by hrozilo jeho vydání do Turecka. 

Spisovatel se narodil v roce 1973 v kurdské vesnici v provincii Tunceli (do roku 1936 se jmenovala Dersim). Jeho rodina doma mluvila jazykem zazaki, turecky se naučil až na základní škole. 

V devatenácti letech byl za svou politickou činnost i kritické texty zatčen a strávil přes deset let za mřížemi. Ve vězeňské cele napsal román Gece Kelebeği (Noční motýl), který čerpá ze vzpomínek matky a babičky na kurdské povstání v Dersimu. Text mu však zabavili a knihu po paměti napsal znovu až po svém propuštění o několik let později. Autor v současnosti žije v exilu ve Švýcarsku. 

Nejznámější je jeho románový cyklus o brutálním potlačení dersimských bouří v roce 1938, z něhož dosud vyšly dva díly: už zmíněný Gece Kelebeği a On İki Dağın Sırrı. Bir Göz Ağlarken (Tajemství dvanácti hor. Když oko pláče). Nyní pracuje na jeho třetím díle. 

Z pobytu na MAČi měl autor dobrý pocit. „Všechno to bylo moc příjemné a hezké. Kladl jsem jim mnoho otázek o komunistické době,“ referoval Haydar Karatas na svém Facebooku. A když v Brně skončilo jeho čtení v divadle Husa na provázku, vyrazil i do jeho ulic. „Teď Vás vezmu do cikánského ghetta poblíž centra. „Krok se zrychluje, ulice se změnily. Některé budovy drží sotva pohromadě, měl jsem pocit, že jsem rychle odkráčel z tanečního sálu do skutečného života. Vypadalo to jako obrovské mrtvé tělo. Bylo to tak velké, že to připomínalo  monstrum, které obsadilo polovinu brněnské cikánské oblasti.“ 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.