Historie není něco, co se odehrálo kdysi – neustále se s ní setkáváme. Rozhovor se Sigrún Pálsdóttir

Islandská spisovatelka Sigrún Pálsdóttir ve svém románu Neuvěřitelná cesta rozehrává napínavý příběh mladé ženy, která se na konci 19. století ocitá uprostřed událostí, jež přesahují její osobní osud. Kniha je nejen dobrodružným vyprávěním, ale také hlubokou reflexí o společenských proměnách, postavení žen a významu historie v našem vnímání světa. O těchto tématech si s autorkou povídala překladatelka Martina Kašparová.

Sigrún, váš román Neuvěřitelná cesta propojuje osobní příběh s historickými událostmi. Co bylo prvním impulzem k jeho napsání?
Fascinuje mě okamžik, kdy se zdánlivě nenápadní lidé ocitnou uprostřed dějin a musí čelit okolnostem, které přesahují jejich individuální rozhodnutí. Zajímá mě, jak historie ovlivňuje každodenní život – jak se dostává do osudů jednotlivců, kteří si třeba ani neuvědomují, že jsou součástí něčeho většího. U Neuvěřitelné cesty jsem vycházela z reálných událostí a postav, ale zajímalo mě především to, co se dělo v jejich myslích. Jaké bylo být ženou v této době? Jaké možnosti měla k dispozici?

Hlavní postava Sigurlína není klasickou hrdinkou, která by se aktivně vrhala do dění. Spíše je vržena do situací, které ji formují. Proč jste se rozhodla pro tento typ postavy?
Protože takový byl svět mnoha žen v historii. Většinou neměly moc rozhodovat o svém životě tak, jak by chtěly. Musely přijímat situace a hledat v nich prostor pro vlastní vůli. Sigurlína je inteligentní a vnímavá, ale nemá žádné privilegium, které by jí umožnilo utvářet svět podle svých představ. Přesto se s každým krokem mění, učí se a získává vlastní sílu. Chtěla jsem ukázat, že i když se člověk zdá být pasivní figurkou v dějinách, může se stát hybatelem svého příběhu.

V knize hraje velkou roli motiv cestování, přesunu mezi světy. Měla jste při psaní nějakou inspiraci v literatuře nebo skutečných příbězích?
Ano, hodně jsem čerpala ze skutečných cestopisů 19. století. Tehdy bylo cestování něco úplně jiného než dnes – bylo plné nepředvídatelných událostí, nebezpečí, ale také setkání, která by se jinak nikdy neodehrála. Zároveň mě inspirovaly knihy jako Pán světla od Vilhjálmura Stefánssona nebo díla islandských historiků, kteří se zabývali postavením žen v této době.

Jste původně historička. Jak tato zkušenost ovlivňuje vaše psaní?
Velmi. Historie pro mě není něco, co se odehrálo kdysi dávno – neustále se s ní setkáváme, formuje naše myšlení, naše rozhodování. Věřím, že porozumění historii je klíčem k pochopení současnosti. Při psaní se snažím nejen vykreslit minulost co nejvěrněji, ale také ukázat, jak moc souvisí s dnešním světem.

Vaše kniha se věnuje postavení žen v 19. století. Myslíte, že některé tehdejší otázky jsou stále aktuální?
Určitě. Postavení žen se samozřejmě od té doby změnilo, ale některé základní otázky zůstávají – například jak moc mohou ženy určovat svůj vlastní osud, jak se na ně společnost dívá, když se rozhodnou jít proti zavedeným normám. Dnes máme více možností, ale to neznamená, že všechno je vyřešeno.

Znáte nějaké české autory, jejichž tvorba vás oslovila?
Ano, četla jsem Kafku, samozřejmě, jeho obraz odcizení a absurdity je fascinující. Z modernějších autorů mě oslovila tvorba Milana Kundery a také některé knihy od Bohumila Hrabala. Čeští autoři mají zvláštní smysl pro poetiku každodennosti, což je něco, co v literatuře velmi oceňuji.

Jaké knihy vás nejvíce ovlivnily jako spisovatelku?
Bylo jich mnoho. Kromě islandské literatury mě ovlivnila díla Virginie Woolfové, Marguerite Duras nebo Orhana Pamuka. Líbí se mi autoři, kteří dokážou kombinovat osobní příběhy s širším historickým a společenským kontextem.

Pracujete na něčem novém?
Ano, mám rozepsaný nový román, ale zatím o něm nechci příliš mluvit. Mohu jen prozradit, že se opět bude pohybovat na pomezí historie a fikce a bude se věnovat otázkám paměti a identity.

Ptala se Martina Kašparová

Sigrún Pálsdóttir
Islandská spisovatelka, historička, narozena 1967 v Reykjavíku. Držitelka doktorátu z Oxfordu, přední islandská historička, někdejší editorka renomovaného odborného časopisu Saga. Jako spisovatelka debutovala v roce 2016 románovým příběhem Kompa (Kumbál) – aspirující historička si uvědomí, že premisy její disertace stojí na vodě. I další román Sigrún založila na historickém pátrání, Delluferðin (2019, Bizarní cesta), oceněný Cenou Evropské unie za literaturu, vypráví skutečný příběh dívky, která se na konci 19. století vzepře otci, zapálenému archeologu, jemuž má dělat asistentku. Hrdinka uteče do Ameriky a odveze s sebou jeden z nejcennějších artefaktů jeho sbírky. Hluboké znalosti starých i moderních dějin autorka propojuje s poetickým jazykem a vědomím, že bez historie není kultura.

Martina Kašparová
Překladatelka, narozena 1987, vystudovala skandinavistiku a translatologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a islandštinu na Islandské univerzitě v Reykjavíku. Po dokončení studií na ostrov trvale přesídlila a věnuje se zejména překládání současné islandské literatury. Na dálku pusobí také v kulturním centru Skandinávský dům, které u nás propaguje severskou kulturu.