Zmrzačený veterán druhé světové války přichází s nejmladším synem na matčin hrob. Syn si znenadání povšimne, že otci kane po tváři slza, a svět se mu obrátí vzhůru nohama. 

Náhle si uvědomí, že ani vojáci nejsou ukuti z oceli — že i oni pláčou. Ve jménu Otce (i Syna) je ladné a harmonické prozaické dílo s občasnými záblesky poezie, prostoupené odkazy na deník autorova otce z období války. Vypravěč se pokouší rozkrýt, co je pravda a co mýtus. 

„Je to mimořádné dílo, první svého druhu v maltské literatuře. Pohybuje se na pomezí životopisu a pamětí, deníku a eseje… V knize se rozplývá hranice mezi poezií a prózou, mezi vyznáním a sondou do rodinné psychologie, mezi ženstvím a mužstvím,“ napsal Adrian Grima v Malta Today. 

Mifsudova tvorba se noří do lidské duše a prozkoumává nejtemnější zákoutí. „Tentokrát se rozhodl, že se ponoří hluboko do myšlenek vlastních,“ napsal zase Alex Vella Gregory v The Sunday Times (Malta). 

„Přínos této knihy spočívá ve způsobu, jakým rozrušuje jistoty. Mění naše chápání toho, jak se smiřujeme sami se sebou a s těmi, kteří už nejsou mezi námi,“ referovala Raphael Vella na Transcript-review.org.  

Immanuel Mifsud: Ve jménu Otce (i Syna)
Vydalo nakladatelství Větrné mlýny, přeložila Barbora Lyčková. Kniha byla vydána za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.  

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.