Ioana Pârvulescu je rumunská básnířka, prozaička, esejistka, literární kritička a historička. Narodila se v roce 1960 v Brašově, po studiích filologie v Bukurešti učila na střední škole, působila jako redaktorka v nakladatelství, vedla literárněkritickou rubriku týdeníku România literară, dnes na Bukurešťské univerzitě přednáší moderní rumunskou literaturu.

Prvotinu vydala ve třiceti letech, sbírku básní Lenevind într-un ochi (Lenošit jedním okem). Ve svých prózách a esejích se s oblibou vrací do minulosti a za nejplodnější období pro duchovní růst v moderních rumunských dějinách považuje přelom 19. a 20. století, kdy „lidé věřili v budoucnost a pokrok, a to dávalo jejich životu smysl“. Její první román Viaţa începe vineri (Život začíná v pátek), nabídl záhadný příběh prolínající minulost a současnost a získal Cenu Evropské unie za literaturu.

Ioana Parvulescu například vzpomíná na konec roku 1989, kdy došlo k pádu Nicolae Causesca: „Všichni jsme se objímali, poprvé jsme si byli opravdu rovní, rovní ve svém štěstí. Komunismus dosáhl ideálu rovnosti jen jedinkrát: tehdy, když padl.“ Podle autorky je nyní doba vhodná pro znovuobjevování rumunské literatury.

V jednom ze svých esejů se zaobírá současností a lidmi, kteří ji stvořili. „Samozřejmě existují i ​​zdvořilí a milí lidé jakéhokoli věku, kteří jsou zdraví a prospěšní. Ale je jich málo. Musíme se přizpůsobovat i lidem, kteří neradi neříkají Děkuji. Když někomu pomáháte, neděláte to proto, abyste mu udělali radost, a neočekáváte vděčnost. Mělo by však být jasné, že každý přirozeně touží po poděkování.“

Všímá si také zvláštního dopadu komunikace prostřednictvím sms. „Už jsem pochopila některá pravidla intuitivního elektronického psaní, ale stále mě mate jeho nepředvídatelnost. Na vlastní kůži si to vyzkoušel přítel, který dostal esemesku, kde místo ‚Upřímnou soustrast‘ stálo ‚Voňavé koření‘.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.