Irena Dousková: Život je boj a bůh ví, co by člověk v nouzi udělal

- Novinka - 01. 11. 21

Irena Dousková se narodila v roce 1964 v Příbrami, v Praze vystudovala práva, ale v oboru nikdy nepracovala. Začínala s poezií (Pražský zázrak, 1992), první prózu Goldstein píše dceři, stylizovanou jako novelu v dopisech otce a dcery, publikovala v roce 1997. Od té doby vydala další knihy poezie, povídek, novel a románů. Těží z české poválečné zkušenosti, zejména z její normalizační fáze; střídá komedii s tragédií stejně jako autobiografický tón s polohou nadosobní metafory či apokryfu.

Nejvýrazněji se prosadila volnou trilogií Hrdý Budžes (1998), Oněgin byl Rusák (2006) a Darda (2011). Nakladatelství Druhé město vydalo její novinku Konec dobrý – soubor devíti komorních povídek. Časový oblouk od sovětské okupace země v roce 1968 přes pohřeb Václava Havla po covidovou současnost tvoří dějinné pozadí groteskně-melancholických příběhů. “Ačkoli je život často fraška, občas – na zlomek vteřiny – probleskne vyprávěním paprsek něčeho, co nás možná přesahuje… Ale jisté to není. A jak by taky mohlo, když se nám možná všechno jen zdálo a jenom sny tu nakonec zůstanou,“ zní anotace publikace.

“Být mimo byl celé dětství můj základní životní pocit. Ne že by se mi to líbilo. Naopak, dost jsem se tím natrápila. Chtěla jsem být nejnormálnější z normálních – a nějak se to nevedlo,” přiznala v rozhovoru pro Lidové noviny.

Svými díly přispívá k povědomí o časech, kdy zemi sevřela komunistická doktrína. “Nejhorší snad je, že spousta dětí i studentů o tom všem už zase vůbec nic neví. Jezdím číst i do škol a sami učitelé nebo profesoři často vyprávějí, že kolegové dějepisáři pro jistotu 20. století přeskakují nebo aspoň co nejvíc zkracují.”

“Na své současné situaci si každopádně cením svobody, to je můj největší výdobytek, snažím se ho hájit a uhájit. Čímž ale rozhodně neodsuzuji kolegy, kteří pracují třeba na nekonečných seriálech. Život je boj a bůh ví, co by člověk v nouzi udělal. Navíc když neživí jen sám sebe. Mám radost, že to jde, a beru to od života jako dárek.”

“Jsme bezohlední, ze řetězu utržení sobci. Jenomže co s tím? Nikdy jsme nebyli svobodnější, není na co se vymlouvat. Je na každém, jak s tím, se svou svobodou, potažmo se svými blízkými, naloží,” poznamenala v rozhovoru.