Básník, překladatel, literární vědec, estetik, vysokoškolský pedagog a přední maďarský bohemista István Vörös se narodil v roce 1964. Vystudoval hungaristiku, historii a bohemistiku na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti.  

Píše především básně, ale věnuje se i próze, dramatu a esejistice. Překládá českou poezii (Holan, Halas, Blatný, Skácel, Wernisch, Hruška a další). Jeho vlastní texty se vyznačují nápaditostí a hravostí. Leckdy tvoří na základě konkrétního předobrazu, přičemž výsledkem bývá jeho kontrapunkt, popření nebo reinterpretace.  

Ve své tvorbě se inspiruje rozličnými díly světové literatury, od klasických maďarských říkanek přes žalmy, haiku až po Knihu o Cestě a její síle mudrce Lao-c’.  

“Jedním ze znaků kvalitního díla může být vzrušující rovnováha mezi novátorstvím a tradicí, skutečnost, že autor projeví osobitý vztah k tradici a uchopí ji jinak než jeho předchůdci. Básně můžeme číst jako pasivní texty, ale můžeme je i aktivizovat, pokud změníme svoji čtenářskou strategii. V takovém případě nám můžou změnit život,” myslí si autor. 

Básník vydal šestnáct sbírek poezie, šest knih prózy, dva svazky divadelních her, knížku pro děti a tři svazky esejistiky. Je laureátem desítky cen, například Tibora Déryho (1998), Józsefa Attily (2003), Huberta Burdy (2003) a ceny Premia Bohemica (2005). V češtině mu vyšla kniha básní V okně spící (2008) a výbor z literární vědy Co je ironická věda? (2017). 

Široký žánrový záběr Istvánu Vörösovi v práci nevadí, právě naopak, tvrdí. "Přednášky na univerzitě mi pomáhají hledat nápady na povídky. Překládání mě inspiruje, když píšu poezii. Poezie se promítá do úvah o společnosti. A z toho všeho plyne román. Kdo hodně pracuje, hodně píše. Není to samozřejmě vždycky dobré. Někdy mi chybí čas na volné přemýšlení,” řekl v rozhovoru s Radimem Kopáčem v Lidových Novinách. 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.