Ivan Matoušek: Kolísání lidské psychiky je běžná záležitost

- Výtvarné umění - 23. 12. 24

Jedině chudoba nás obohatí! – to je motto literáta a výtvarníka Ivana Matouška, kterého na MAČi představili jako chemika v poezii a próze. Narodil se 28. července 1948 v Praze, vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a poté pracoval v oboru – například Ústav fyzikální chemie a elektrochemie ČSAV, Výzkumný ústav pro farmacii a biochemii, Léčiva, Zentiva.

Na dotazník Marcela Prousta Ivan Matoušek mimo jiné odpověděl, že jeho charakterem je nostalgie, rysem nepraktičnost, a možná i proto si u přátel nejvíce cení porozumění. „Nenápadní smrtelníci,“ popsal Matoušek v odpovědi na oblíbené skutečné hrdiny. Už v roce 2010 v dotazníku Matoušek přiznal, že má obavy z budoucnosti.

Knižně vydal prózy Album (Mladá fronta 1991), Nové lázně (Mladá fronta 1992), Autobus a Andromeda (Kdo je kdo 1995), Ego (Torst 1997), Mezi starými obrazy (Votobia 1999), Spas (Triáda 2000), Adepti (Triáda 2009), Oslava (Revolver Revue 2009), Autor Quijota (Triáda 2014), Ogangie (Triáda 2017) a soubor Poezie (Triáda 2010). Kromě literární tvorby se zabývá též malbou a grafikou.

Oslavu charakterizoval Josef Chuchma jako „román o rodinných a jiných příslušnících, román vztahů, jejich intimity a věčné nepochopitelnosti nikoliv ve smyslu jakkoliv autorem filozoficky stanoveném a poměřovaném, nýbrž nepochopitelnosti žité“.

„Próza je naplněna hlubokou lidskostí, citem pro detailní nazírání lidských vztahů a vůbec chodníčků, po nichž se lidská mysl a lidské chování ubírají. Matoušek znovu uplatňuje svůj bravurní postřeh, schopnost existenciálního vhledu a také příznačnou, v současné české próze výjimečnou vlohu drobnohledně, s proustovsky pozornou něhou evokovat věčnou lidskou komedii,“ napsal Jan Štolba o autorově Oslavě (Revolver Revue, 2009).

„Pro mě je alchymie jistým způsobem vnímání literatury. Bývaly doby, kdy se umění a věda neodlišovaly… To, co vidíme kolem sebe, vnímáme jako jakýsi poukaz o něčem alchymickém nebo hermetickém. Nemůžu uvěřit tomu, že ta doba je tak banální a nic víc,“ pronesl mimo jiné v diskuzi po čtení v Brně.

Ivan Matoušek tak trochu předpověděl i současnou vzrůstající oblibu mluveného slova, a poslech četby ze záznamu. „Poslouchám často rozhlasové četby, když se mi líbí, tak si je i nahrávám na magnetofon,“ prozradil na MAČi v roce 2010.

Posluchačům rádia Vltava Matoušek popsal zajímavě také práci s deníkovými záznamy. „Deník je způsob, jak prožité udržet v paměti. A také jak si uvědomit, že kolísání lidské psychiky je běžná záležitost,“ řekl.