Poezie J. H. Krchovského díky sveřepě sevřené formě veršů osloví i nepoučené čtenáře poezie. Kulturní sešlost J. H. K. oslovuje již od roku 2006 také s kapelou Krch-off.
„Chtěl bych, aby současní čeští básníci jmenovali ještě jiné důvody, které je k oživování starých forem vedou… Což se zajisté stane. Jonáš Hájek, Radek Malý, J. H. Krchovský, Ondřej Hanus, Tomáš Fürstenzeller, Pavel Kolmačka, Vratislav Färber a jiní – na jejich básních a s nimi by to, řekl bych, mohlo vyjít!“ naspal básník Petr Borkovec v textu Tady a teď: Pevné formy na internetovém webu Goethe-Institut Tschechien.
„Nějak furt zahlížím za stále mladšími… Kdo rychle dává, dvakrát dává, a vona, hovno, prostě kráva…“ Láska je práce, ví Krchovský, a jeden rozhovor v tuzemských médiích dokonce nese v titulku slova o celibátu.
Své čtení na MAČi, kde je častým hostem, v roce 2014 ukončil lakonicky: „Doufám, že nikdo nemá žádné dotazy.“ Zato v roce 2016 už otázku dostal, zda své básně tvoří lehce, nebo těžce. „Někdy lehce, někdy těžce. Stal se ze mě takzvaný profesionál, tak je to věc profesní cti psát, ať už lehce nebo těžce, ale nesmí to být poznat, jak ta báseň vznikla. Nepíšu pro peníze, ale sekundárně mě to živí,“ vysvětlil Krchovský.
V rozhovoru pro hostovskou Kavárnu v roce 2022 se básník pustil do křížku s básní. „Slovo ‚báseň‘ mi přijde natolik nadužívané a zneužívané, že se obecně stalo už jen zavádějící kategorií pro takřka cokoliv, co je psáno do sloupců. Asi jsem si podvědomě řekl: ‚Opatrně s tím slovem‘ a uvážlivě se od něj distancoval…“
„V posledních letech žádný rituál už nemám; ‚psaní‘ mi je třeba celý půlrok zcela ukradené, ba protivné a nepochopitelné. Pak zas přijdou naopak časy, kdy málem ani nestačím zapisovat do mobilu to, co mi samo přichází odněkud shůry už jakoby hotové; jen to krátce přefiltruji a doladím v hlavě a zapíšu coby SMS sobě. Převážně k tomu dochází při mých vycházkách do krajiny, ale třeba i na kole cestou na nákup apod. Leccos mi proletí hlavou i k ránu před usnutím a co si zapsat už nezvládnu, to holt zapomenu,“ prozradil Hostu.
Krchovský se navíc přiznal i k tomu, že opadla jeho vášeň pro autorská čtení. „Ano, čtení jsou mi už z hloubi duše protivná. A svojí podstatou mi vlastně vždy protivná byla, osobně i obecně. I když spoustu milých a nezapomenutelných chvil jsem na svých stovkách štací zažil… A co se týče koncertů s kapelou – po krušných začátcích (před patnácti roky, tedy v mých sedmačtyřiceti letech), kdy vystoupení byla mnohdy utrpením nejen pro mne, mohu dnes (po více než dvou stech expozic) říci, že mě většinou baví.“
Komentáře z Facebooku
Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.