Spisovatelka a výtvarnice, autorka prózy Je hlína k snědku? (2006), která se skrývá pod jménem Jakuba Katalpa od účasti na Měsíci autorského čtení v roce 2007 dosáhla několika dalších literárních met: ocitla se mezi nominacemi na Cenu Jiřího Ortena za knihu Hořké moře (2009), obdržela Cenu Česká kniha a Cenu Josefa Škvoreckého za knihu Němci (2013) a brzy [2017] vyjde její nejnovější románový počin s názvem Doupě.   

„Dozvěděla jsem se, že v televizi běží Karel Gott, tak mám vznešenej pocit, že jste upřednostnili mě před mistrem Gottem,“ zahájila své vystoupení autorka. 

„Udělala jsem takový maličký papírky, na který jsem vypsala různý barvy z tý svý knížky. Ta knížka je hodně smyslová a je hodně o barvách… Vytáhněte si naslepo a pak uvidíte, co je na druhý straně. Přivezla jsem to, kdybyste po mně chtěli něco házet. Do rajčat jsem nechtěla investovat. Takže je můžete popsat vulgaritama a hodit po mně. Nebo si je můžete nechat na památku třeba jako záložku,“ doplnila prezentaci knihy i drobnou ukázkou své výtvarné činnosti. 

„Úmyslně jsem nepsala tak, aby to mělo nějakej děj, kterej někde skončí. Já jsem spíš chtěla, aby si čtenář moh z toho poskládat nějakej svůj děj nebo ho oslovily různý střepy,“ popsala svůj přístup k textu knihy. 

Ta nabízí čtenářům dvě dějové linie, jednu historickou a druhou současnou. Čtení historické pasáže se ujala autorčina kamarádka a té mladší sama autorka. Čtení předcházela malá módní přehlídka, kterou diváci přijali s ovacemi. „To jsem já. Mám to naruby schválně, aby bylo vidět, že jsem alternativní.“ 

„Vycházely strašný recenze, takže bych si to chtěla vyřídit s těma recenzentama,“ obrátila se na kameru a začala vyjmenovávat inkriminované redaktory. „Nejsem fixírovaná na rodiče. O princi na bílým koni taky nesním,“ oponovala. 

„Lidi psali, že je to porno. A pan Rauvolf z Instinktu napsal, že je to plytký a jako telenovela. Telenovely neznám, protože nemám televizi už asi sedm let. Pouštím si filmy na počítači, občas i porno. To porno je úplně jiný než to, co jsem napsala v tý knížce,“ pokračovala v obhajobě. 

Salvy smíchu 

„Jsem ráda, že se smějete, to znamená, že kontakt byl navázán,“ pohotově glosovala svérázná excentrická autorka v průběhu celého vystoupení. 

„Když se mě na něco zeptáte, budu si připadat úspěšně,“ varovala publikum. A dotazů se dočkala – v diskuzi vyzdvihla mimo jiné zvukomalebnost moravského nářečí: „Když Moravák řekne, To je blbéʻ, tak to nezní tak strašně vošklivě, jako když to řekne Plzeňák.“ 

Objasnila i svůj pseudonym: „Přišlo mi, že není důležitý, aby lidi věděli, kdo tu knížku napsal, nebo aby měli nějaký konkrétní informace o autorovi. Myslela jsem si, že máte větší prostor pro fantazii, co se týče toho autora. Dozvěděla jsem se, že si lidi myslí, že jediný, co umím, je vymyslet si pseudonym a na tom postavit svou image. Měli pravdu.“ 

Jak prorazila s první knihou do nakladatelství? „Jestli myslíte, že jsem s někým spala, jak se objevilo na internetu, nebudu menovat s kým, tak to jsem se s nikým nevyspala! Nenosila jsem ani chlast. Já jsem nikoho neznala. Bylo to velký štěstí.“ 

A co Jakuba Katalpa a feminismus: „Sama se za feministku nepovažuju. Nemám to programově jako téma. Všimla jsem si, že feministky bejvaj ostříhaný nakrátko. Já jsem se taky ostříhala, ale to není kvůli tomu. To je kvůli tomu, abych byla šmrncovní,“ rozesmála autorka samu sebe a sál se také poněkolikáté, a ne naposled rozezněl salvou smíchu. 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.