Od knížky ke knížce, takového osobního průvodce vlastním dílem předvedl spisovatel, publicista, mediální podnikatel a cestovatel Jan Cempírek na MAČi v roce 2010 v Brně. S knihou Bílej kůň, žlutej drak si vystřelil z tuzemské literární obce, když ji vydával za dílo fiktivní vietnamské autorky Lan Pham Thi.

Do literatury přináší publicistická témata, protože prostě umí psát a vyprávět, a možná i proto, že noviny tvoří jen střípek světa, jeho nedokonalý a neucelený obraz, protože noviny jsou jen o žhavých novinkách a trendech, „nic neřešících volbách a politických půtkách“.

Tak třeba kniha Autostopaři.cz (2014) zahrnuje tři povídky, jež spolu volně souvisí. Její obsah Cempírek vyfutroval portréty stopařů, které požádal o jejich příběhy.

Jenže i autostop už se zdá být překonaný, jen málokdo se totiž sníží k tomu, aby vylezl s tabulkou a báglem na dálniční přivaděč a prosil o svezení na Sarajevo. „Čím bohatší země, tím se stopuje hůř,“ poznamenal Cempírek.

Sám Cempírek v životopisech uvádí, že po ukončení studií procestoval na čtyřicet zemí světa, než začal pracovat pro tuzemská média: vydavatelství MAFRA, Regie Radio Music – Evropa 2, Frekvence 1 či společnost Český internet, v nichž se věnoval opět výhradně cestopisným reportážím. Ale i psaním fejetonů.

Spisovatel Jan Cempírek na oplátku sám stopaře poctivě vozil a zapisoval si jejich příběhy. „Moc by mě zajímalo, jak se jejich životy ubíraly dál,“ říká spisovatel.

„Se stopařem se můžete bavit hodně otevřeně, protože je minimální šance, že se ještě někdy potkáte. V podstatě jde často o takovou zpověď,“ naznačil bývalý stopař.

„Sám jsem si stopování hodně prožil. Člověk začínal s autostopem už tak od patnácti, tedy na sklonku osmdesátých let, kdy jsme jezdili tímhle způsobem po Čechách. Po roce 1990, kdy se otevřely hranice, nastal obrovský boom cestování do ciziny,“ zavzpomínal v jednom rozhovoru autor.

„A autostop byl jednou z mála možností pro člověka z bývalého komunistického bloku, jak tohle všechno najednou finančně zvládnout. Ale pravý stopařský ráj jsem nakonec zažil mimo Evropu.“

Mystifikace

Brněnské publikum se spisovatele neopomnělo zeptat na jeho vietnamskou mystifikaci a padl dotaz, zda by nějakému vietnamskému spisovateli či spisovatelce v Česku nechtěl pomoci.

„Vznikla řada kvalitních vietnamských blogů a pokud někdo z vietnamské komunity nějakou kvalitní knihu napíše, určitě se prosadí,“ odvětil spisovatel. „Etno literatura nebo etno umění si vždycky tu svoji cestičku najdou.“

„Vietnamská literatura je trošku něco jiného, než si člověk u nás dokáže představit. Vietnamci mají hrozně rádi básně. Co se týká prózy, tak tam určitě vedou povídkové soubory. A mladá generace publikuje na internetu,“ představil Cempírek tuzemské literární dění.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.