Jan Maksymiuk je významný představitel běloruské kultury, polyglot, esejista, politický zpravodaj Rádia Svobodná Evropa. Narodil se v roce 1958 poblíž Bielsku Podlaského v Polsku, od roku 1998 žije v Praze. Překládá z běloruštiny do polštiny a z angličtiny, francouzštiny, norštiny, češtiny do běloruštiny. Své překlady publikuje v Polsku a v Bělorusku.

Nejvíc se proslavil překladem Joyceova Odyssea do běloruštiny (1993). Patří mu též pokus o kodifikaci „svého jazyka“, tedy nářečí Podlašského vojvodství v Polsku. Na MAČi v roce 2007 četl esej З бліжэйшых пластоў забыцьця (Z nejbližších vrstev zapomnění) – tragickou historii vlastního rodu na pozadí velkých změn 20. století.

„Novinářská profese mi umožňuje psát i překládat, což znamená, že psát mohu jen o víkendech, jsem tedy něco jako ‚nedělní spisovatel‘. Nejraději pracuji doma ve sklepě, kde mám knihovnu vybavenou dvěma stovkami slovníků a dvěma tisíci hudebních CD,“ uvedl autor v jednom rozhovoru.

Maksymiuk se rovněž snažil zaznamenat paměti své matky a historii vlastní rodiny. „Přežít bez otce bylo těžké a na počátku roku 1950 moje matka začala chodit do práce na takzvané Ziemie Odzyskane (území připojené k Polsku z části bývalého východního Pruska), kde na farmě s budovatelským názvem Państwowe Gospodarstwo Rolne pracovala jako kuchařka a servírka v jídelně.“

„Když jsem ji nechal přečíst esej Koli ja byv złodijom liêsu, který se opíral o její příběhy z historie naší rodiny, nejprve mi vyčítala, kdo by mohl mít zájem o takové nesmysly! Ale pak si to rozmyslela a řekla, že si pamatuje mnohem víc, než jsem napsal, ale to nejzajímavější, že mi neřekla. Zmíněné eseje vyšly knižně v létě roku 2014 a na podzim téhož roku matka zemřela. To nejzajímavější si matka vzala s sebou navždy…“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.