Jana Orlová: Přišlo mi přirozené používat jako médium svoje tělo

- Rozhovor - 17. 04. 25

Básnířka a performanka, ale i literární editorka, to vše je Jana Orlová. Narodila se v roce 1986 v Uherském Hradišti. Poezii se věnovala i na stránce Polipet.cz. Její texty se objevily v ročenkách Nejlepší české básně. Debutovala sbírkou Čichat oheň (Pavel Mervart, 2012), vydala dále Újedě (Větrné mlýny, 2017) a sbírku Neutečeš (Větrné mlýny, 2022).

Jan Orlová studovala od roku 2007 a přehled oborů, kterých se dotkla, je více než zajímavý: historickoliterární studia, environmentální studia, malbu, performance a doktorát na pražské AVU.

„Začínala jsme jako básnířka,“ řekla v rozhovoru s Michaelou Rožnovskou při ostravské zastávce MAČe, na jehož konci mělo ošklivou nehodu. „Toužila jsem poezii ztvárnit v čase a prostoru a přišlo mi přirozené používat jako médium svoje tělo.“

Festival …příští vlna/next wave… jí udělil cenu Objev roku. Poetka Orlová je totiž umělecky velmi aktivní a nebojí se téměř žádného formátu: autorské čtení, performance, výstava, rockový koncert, underground, ale klidně i showbyznys. Všude jsou lidi, že...

Paradoxně v rozhovoru pro Divadelní noviny uvedla, že ji k umění dovedli rodiče, které kumšt pranic nezajímal. „Rodiče tím, že umění vytrvale ignorovali – a zadruhé moje vnitřní puzení, které mě k umění konstantně přitahovalo a přitahuje,“ popsala svou orientaci na uměleckou dráhu.

Kromě psaní básní má i jednu touhu divadelní. “Láká mě napsat experimentální jednoaktovku, pracovní název je Čekání na přestávku. Měly by se tam mísit realita zákaznického servisu a halucinační představy. A pak mám ještě v sobě touhu po dramatizaci jistých skvělých literárních děl,“ uvedla v rozhovoru Orlová.

„Samu sebe vnímám jako člověka trochu rozkročeného nad různými uměleckými formami. Literatura a výtvarné umění jsou pro mě samozřejmostí a nutnou podmínkou každodennosti, kterou přirozeně doplňuje video. Miluju hudbu, dobře se u ní tvoří. Učím se milovat popkulturu. Operu zvládnu, jen když si s sebou vezmu libreto. Do baletu jsem nedorostla,“ rozebrala.

Cestu k performance si našla díky literatuře. „Začínala jsem s psaním a performance objevila náhodou, protože jsem chtěla dělat zajímavější autorská čtení. Přiblížila jsem se divadlu – ne ve smyslu, že bych něco nazkoušela, ale hodně jsem při čteních zapojovala improvizaci. Pak jsem zjistila, že to, co dělám, je něco jako performance, a tím to začalo,” prozradila na Radiu Wawe.

„Zajímají mě okruhy všední zkušenosti ve smyslu vztahové a tělesné roviny, samozřejmě sexualita, prožitek těla tady a teď. Vedle toho je balíček věcí, které mě zajímají, jako magie, transcendentno, rituály a staré kultury,“ popsala svou tvorbu.