Spisovatel a dramaturg Jiří Šimáček se narodil v roce 1967. Vystudoval estetiku a dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1996–2000 působil jako dramaturg České televize Brno. Se Zdeňkěm Plachým tvořil dvojici ve Střeženém Parnassu.

Debutoval v roce 2009 knihou Snaživky. Poté vydal tituly Charakter (taky ještě Mädchen, Ničema a Oskar) (2012) a Malá noční žranice (2014). Všechny tři knihy byly nominovány na Cenu Josefa Škvoreckého. V pořadí čtvrtou knihu, román Prvotřídní hajzl, vydalo nakladatelství Druhé město. Napsal také komiks Článek II., spolupracoval na něm s výtvarníkem Jánem Lastomirským. Kniha vyšla ve spolupráci s Fakultou výtvarných umění VUT v Brně. Získala cenu za nejlepší komiksy Muriel 2019.

Rozhovor Kateřiny Šimáčkové s Jiřím Šimáčkem o jeho nové vášni
 
„V rodině, ale i v jiných systémech, totiž neviditelně působí skryté síly, které mohou být příčinou různých omezení – problémů v rodinných, partnerských nebo i pracovních vztazích, příčinou nemocí, různých bloků a selhání. Metodou konstelací je možné tyto skryté síly rozpoznat a jejich působení uvolnit. Přesněji řečeno konstelace umožňují harmonizovat celý systém tak, aby působil v náš prospěch. To je vlastně cílem konstelace – harmonický stav našeho systému,“ uvedl v rozhovoru se svou manželkou Katřinou Šimáčkovou.

„Systemické konstelace, tak jak je dnes známe, jsou konceptem německého terapeuta Berta Hellingera, původně katolického kněze, který působil v padesátých a šedesátých letech minulého století v jižní Africe. Naučil se jazyk Zulu a seznámil se s rituály tohoto národa a s jejich vnímáním rodinných vazeb. Tato zkušenost, společně s vlivem psychodramatu Jacoba L. Morena, transakční analýzou Erica Berneho, gestalt terapií a prací psychiatra Ivana Boszormenyi-Nagy (který popsal skrytou loajalitu a potřebu vyváženého braní a dávání v rodinných systémech) jsou považovány za hlavní zdroje vzniku konstelací,“ představil metodu Šimáček.

„Než jsem se seznámil s konstelacemi, měl jsem za sebou asi deset let zenové praxe a semináře kvantové metody Franka Kinslowa, konstelace jsem vnímal jako pokračování nebo rozšíření této praxe,“ dodal Šimáček.

„Navíc se konstelace jaksi samozřejmě spojily s tím, jak jsem se vyvíjel jako spisovatel – s rostoucí tendencí ‚nevymýšlet si příběh‘, ale pouze se příběhu otevřít a přijmout ho. Ale ta nejdůležitější odpověď je prostě ta – viděl jsem a zažil, že konstelace velmi dobře fungují.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.